Protest proběhl v pátek odpoledne, ve volném čase středoškoláků v Praze na Malostranském náměstí, kde vystoupili jak středoškoláci, tak učitelé, odborníci a umělci, aby přednesli nejdůležitější argumenty proti zavedení povinné maturity z matematiky. Součástí protestu byl také průvod středoškoláků k budově Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), kde byla tajemníkovi MŠMT předána petice s více než třemi tisíci podpisů.

Zmíněná petice středoškoláků pro zastavení zavedení povinné maturity z matematiky byla vytvořena se spuštěním kampaně 2. září a k dnešnímu datu čítá již více než 3500 podpisů. V hlavních bodech zmiňuje nedostatečnou kvalitu výuky matematiky, nynější již tak velkou neúspěšnost u dobrovolné zkoušky, ubírání časové dotace na odborné předměty na odborných školách kvůli navýšení počtu hodin matematiky, větší tlak, který zkouška vytvoří na středoškoláky, kteří i bez povinné maturity mají k tomuto důležitému předmětu odpor, a nepotřebnost složení zkoušky pro studenty, kteří se v budoucnu matematice a přidruženým oborům věnovat nebudou.

„Dnes protestujeme proti povinné maturitě z matematiky, říkáme, že se musí zlepšit kvalita výuky matiky a až pak se můžeme bavit o zavádění podobné povinné zkoušky. A zároveň říkáme, a nad tím se prosím všichni zamyslete, učitelé, děkujeme! Děkujeme, vy kteří se snažíte, že tak náročnou profesi děláte, děkujeme, že nám věnujete svůj čas a energii, i přesto, že byste někdy nemuseli,” prohlašuje Viktor René Schilke, předseda České středoškolské unie, v úvodu protestní akce. 

Na protest byl pozván také ministr školství Robert Plaga, ze zdravotních důvodů nemohl dorazit, středoškolákům ovšem vyjádřil podporu a poslal svůj projev: “Moc mne mrzí, že jsem mezi vás nemohl dnes dorazit. Jsem velmi rád, že mladí lidé dnes dokáží veřejně ukázat své názory. Zavést v současné době povinnou maturitu z matematiky by bylo hazardováním s budoucností mnoha středoškoláků. Nejdřív se musíme matematiku naučit učit, až pak je možné ji testovat formou maturitní zkoušky. Mým cílem je zkvalitnit vyučování tohoto předmětu tak, aby si ho v budoucnu vybralo dobrovolně víc studentů, než tomu bylo doposud.” (zkráceno).

Na začátku června Česká středoškolská unie v tiskové zprávě podpořila návrh novely školského zákona České pirátské strany, který zachová volbu mezi matematikou a cizím jazykem ve společné části maturity. Se začátkem školního roku se připojila k apelu ministra školství Roberta Plagy na odsunutí povinné maturitní zkoušky z matematiky do doby, než bude české školství díky systémové proměně výuky na tuto zkoušku připraveno a podpořila vládní návrh ministerstva. Tiskovou konferencí ke spuštění kampaně Hlásíme se o slovo! a svíčkovým happeningem před MŠMT 2. 9., první školní den, středoškoláci poprvé upozornili na protest, který se v pátek před budovou ministerstva uskutečnil.

Během pátečního protestu vystoupilo několik středoškoláků z různých středních škol, mezi jinými například Adam Pazderka z Gymnázia Jana Nerudy: „Popularita maturity z matematiky klesá. Od roku 2013, na úkor cizích jazyků, obrovsky klesl výběr maturity z matematiky, u gymnázií o 25,9 % a u středních odborných učilišť až o 75,35 %. Neúspěšnost zůstává na dvaceti procentech a laťka se snižuje. Všichni říkají, že je to chyba studentů, ale já si nemyslím, že je to chyba studentů. Statistiky to jasně říkají.” Za studenty vystoupila také Georgia Hejduk ze Střední odborné školy logistických služeb a Zdeněk Požár ze školy COPTH – Centra odborné přípravy technickohospodářské.

„Úkolem školství není vyrábět pracovníky na míru podnikatelům, ale vychovávat přemýšlivé osobnosti s rozhledem. Ty si pak samy vyberou, kam chtějí v životě směřovat a kde mohou být platné,” říká Taťána Fischerová, která se jakožto poslankyně v letech 2002-2006 angažovala v tématu povinné státní maturity z matematiky.

K protestu se ovšem připojily i někteří učitelé či rodičovské iniciativy. Vystoupila zde Hana Chalušová z Fóra rodičů: „Studenti mají potenciál být úspěšní, úspěšní ve svém zaměstnání, ve své pozici. A můžou z té pozici zlepšit svět. A byla by škoda, kdyby se na tuto pozici nemohli dostat kvůli tomu, že neudělají povinnou maturitu z matematiky.” Dále vystoupil učitel matematiky Pavel Beránek a následovala ho studentka pedagogické fakulty Veronika Müllerová. Názor učitelů uzavíral středoškolský pedagog a ředitel smíchovské průmyslovky Radko Sáblík, který je zároveň členem expertní skupiny pro Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030.

V závěru celé akce Viktor Schilke shrnul další směřování kampaně Hlásíme se o slovo!. Česká středoškolská unie nyní podle jeho slov požádá o schůzku předsedu vlády a předá mu své argumenty, které potvrzují i postoj Ministerstva školství k povinné maturitě z matematiky. Následně chtějí středoškoláci o argumentech diskutovat s poslanci a senátory.

Dále Schilke apeloval na všechny přítomné středoškoláky, aby byli aktivní a přímo vyvolávali v hodinách diskuzi. Aby se ptali po smyslu probíraných témat a aby poskytovali svým vyučujícím zpětnou vazbu, která může výuku předmětu pozvednout. 

„Mám takový recept, jak posunout to české školství. Když se nás učitelé na konci každé hodiny zeptají, jak se nám výuka líbila a co jsme si z ní odnesli, budeme mít mnohem větší pocit zapojení, pocit, že jsme té výuky součástí. Učitelé ten první krok, že se nás zeptají, často neudělají, proto se my, středoškoláci, zajímejme. Projevme zájem o naše učitele, ptejme se jich, jak se jim daří, jak je profese baví a jak jim můžeme být nápomocní,” zakončil protestní akci předseda ČSU.

FOTOGRAFIE Z PROTESTU, volně publikovatelné: drive.google.com/drive/folders/1wSLeD2N37inl8v-0eMmixmvfzuOGGzLc?usp=sharing

Kontakt pro média:

Viktor René Schilke | předseda | +420 735 099 350 | vschilke@stredoskolskaunie.cz

Primárním argumentem středoškoláků je, že zavedení povinné maturity z matematiky nepovede ke zlepšení výuky, a tedy i výsledků žáků v daném předmětu, a přinese pouze nevratné škody.
“Myslet si, že když budeme žáky více bičovat, naučí se matematiku lépe, je postavené vzhůru nohama. Jediné, k čemu povinná maturita z matematiky povede, je zamezení možnosti dále se vzdělávat těm, kteří neměli štěstí na motivovaného učitele, který by dokázal žáky dovést ke skutečnému porozumění matematice,” říká předseda středoškolské unie Viktor René Schilke.

Větší demokratizace škol skrze lepší ukotvení žákovských samospráv ve školském zákoně je dále téma, kterému se středoškolská unie věnuje dlouhodobě již od svého založení. Změna v této oblasti může podle Schilkeho naopak pomoci k větší participaci na chodu školy, díky čemuž mohou středoškoláci zažít větší pocit sounáležitosti se školním prostředím. To podle něj podmiňuje motivaci žáků k výuce a kvalitní vztahy s učiteli, tolik důležité faktory pro rostoucí výsledky ve vzdělávání.

“Chceme, aby nás škola bavila, chceme do ní chodit rádi a především se v ní chceme učit. Hlásíme se proto o slovo, chceme vést dialog s politiky o tom, co může atmosféru na středních školách a podmínky pro kvalitní výuku ještě zhoršit a čím ji naopak můžeme zlepšit. Naše argumenty jsou navíc podložené daty stejně jako konzultacemi s odborníky. Je tedy nejvyšší čas, abychom byli vyslyšeni” doplňuje Viktor René Schilke.

Na začátku června středoškolská unie v tiskové zprávě podpořila návrh novely školského zákona České pirátské strany, který zachová volbu mezi matematikou a cizím jazykem ve společné části maturity, a apelovala na ministerstvo školství, vládu a další poslanecké kluby, aby podpořily zastavení zavedení povinné maturity z matematiky a zacílily svou snahu na zkvalitnění a zatraktivnění výuky matematiky.

Středoškoláci proto vítají nedávný názorový posun ministra školství, aby byla povinná maturita z matematiky posunuta do doby, než dojde k systémové proměně výuky matematiky. Dokud nebude navrhovaná novela podpořena vládou a zákonodárci schválena, budou středoškoláci nadále proaktivně vyvíjet veřejný tlak na zastavení zavedení povinné maturity z matematiky, která má být spuštěna během dvou let. Prvním krokem v novém školním roce byl svíčkový happening před budovou ministerstva školství, při kterém středoškoláci přečetli nahlas text petice pro zastavení povinné maturity z matematiky a následně se svíčkami v ruce drželi minutu ticha za všechny studenty, kteří kvůli špatné kvalitě výuky v minulých letech z matematiky neodmaturovali. Na pátek 4. října středoškoláci chystají svolat protestní akci, která začne na pražské Kampě. Následně dav dojde až k ministerstvu školství, kde bude protestovat proti chystané zkoušce z matematiky.

Žákovské samosprávy, jejichž podpoře se Unie věnuje již 6 let, rozvíjí ve studentech občanskou odpovědnost či sociální gramotnost (komunikace, řešení sporů). Ačkoliv se jedná o dovednosti, které jsou v životě nutností, v klasické školní výuce se na ně podle středoškoláků často zapomíná a samosprávy navzdory doporučením zprávy ČŠI z roku 2017 stále nejsou systematicky podporovanou součástí vzdělávacího procesu. I proto existují pouze na 52,7 % středních škol.

“Zákonná úprava v Česku je v porovnání s jinými zeměmi Evropy velmi minimalistická. V současné době proto pracujeme na návrhu nového znění souvisejícího paragrafu ve školském zákoně, na jehož koncept získáváme zpětnou vazbu u jednotlivých poslanců ze školského výboru. Během podzimu představíme veřejnosti finální verzi. Rádi bychom například pro žáky a studenty vytvořili ve škole prostor, aby se mohli pravidelně scházet a aby byli propojeni se zbytkem školského personálu skrze koordinátora z pedagogického sboru” shrnuje Mikuláš Misterka, 2. místopředseda České středoškolské unie, a dodává, že posunout současný stav, který není ideální, můžeme jen systémovou a zákonnou podporou.

Kontakt pro média:

Viktor René Schilke | předseda | +420 735 099 350 | vschilke@stredoskolskaunie.cz

První nám byli představeni panelisté, a to už výše zmíněný pan Růžička, dále ředitelka ZŠ v Mnichovicích Marcela Erbeková, David Greger z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání a pan Tomáš Habart za Člověka v tísni, který si na úvod připravil stručný výpis z různých prováděných výzkumů na to, co vlastně vede děti na gymnázia, jak se jim tam líbí a jak se k nim staví rodiče. Po tomto úvodu už začala samotná debata.

Co vlastně děti na víceletá gymnázia vede? Ve většině to způsobují právě rodiče, kteří jsou přesvědčení, že díky osmiletému všeobecnému vzdělání bude mít dítě větší šanci uspět u zkoušek na vysokou školu. Hodně se to však odvozuje i od toho, z jakého prostředí rodiče pochází, vzdělanější rodiče totiž výrazně silněji vedou své děti k vyššímu vzdělání, což je pochopitelné. Dalším důvodem prý bývá i nespokojení dítěte na ZŠ ať už z důvodů kolektivního, či že mu nestačí nabízené vzdělání. Protikladné tvrzení nabídla paní Erbeková, když se zmínila o tom, že děti, které jsou v kontaktu se spolužáky z různých sociálních vrstev jsou pak lépe připraveni na život, kdy se budou potkávat i s lidmi, kteří nepochází ze stejného sociálního prostředí a nemají podobný sociální status, což je na gymnáziích značně omezeno.

Při této příležitosti se dostala řeč i na to, jaké děti vlastně na gymnázia chodit mají. Když se v devadesátých letech zaváděla, bylo řečeno, že tam patří 5% nejnadanějších dětí. V tuto chvíli chodí na gymnázium něco okolo 12% všech dětí. Ať je vzrůst způsoben větším počtem dětí nebo jinými standardy na školách či ještě jinými faktory, to už je na úvaze každého z nás. Dalším faktem je, že na gymnázia se ve většině dostávají děti z lepších sociálně-ekonomicky zajištěných rodin.

V tuto chvíli vyvstala otázka, co vlastně definuje ty nejtalentovanější a zda je správné rozdělovat děti už v tak raném věku. Padl názor, že pokud ze základní školy odejdou tzv. tahouni, ostatní děti to demotivuje, což prý způsobí zhoršení prospěchu. Osobně tento názor nesdílím, jelikož z vlastní zkušenosti vím, že žádní doslovní tahouni na ZŠ nejsou, děti se většinou cítí špatně, když jim něco nejde a jiným jo, což zhorší jejich výsledky. Další téma, které s tímto výběrem úzce souvisí, je, že na mnoha školách je osmileté studium vnímáno jako to top, a že na čtyřletá gymnázia chodí takový zbytek, který to dostal jako cenu útěchy. Výzkumy ale zjistili, že děti na osmiletém i na druhém stupni základky prodělají stejné zlepšení.

Což tedy vede k dotazu, jestli tedy gymnázia k něčemu opravdu jsou. Když se v devadesátých letech zaváděla, měli jsme za vzor Německo a Rakousko, jelikož nám byli nejblíže, ale když se podíváme na studijní výsledky v zahraničí, jasně vidíme, že jsou na tom lépe než ČR. Na rozdíl od nás totiž ve většině zahraničních zemí gymnázia, jak my je známe, převážně nemají. Děti chodí do školy třeba 12 let ve stále stejné skupině. Je tedy možné, že výměna sociálního prostředí v 11 letech způsobuje dětem nějaké vnitřní znepokojení, které má za výsledek zhoršení vnímání a tím i výsledků? Další výrazný rozdíl je také v tom, kolik procent dětí chodí na všeobecné školy (gymnázia či lycea). U nás je to něco okolo 25%, zatímco v zahraničí jednoduše dosahují poloviny všech studentů.

Neměla by se tedy tato raná selektivita naprosto zrušit? Pokud by to bylo tak jednoduché, možná už by osmiletá gymnázia nebyla. Když už si je ale ponecháme, jak zařídit, aby měly na gymnázium šanci všechny děti, bez ohledu na jejich finanční situaci či jakou podporu doma mají? Jedním nabízeným východiskem je větší podpora základních škol v místech, kde jsou nejhorší nebo zlepšení kvality ZŠ. Panelisté se v tuto chvíli shodli na tom, že když rodina dítěti nutnou podporu nedopřává, měl by to zajistit stát.

Rozsáhlé téma se také otevřelo o jednotných přijímacích zkouškách. V tuto chvíli pan Růžička prohlásil, cituji: „…testování je cesta do pekel…“ Na učitele je vyvíjen tlak rodiči, kteří chtějí, aby jejich dítě bylo na zkoušky připravováno, to způsobuje, že děti se doslova nazpaměť biflují, co bude ve zkouškách, a žádné pořádné znalosti nezískávají. A to nás přivádí k nekonečně rozebíranému tématu týkajícího se učitelů. Školy hledají pedagogy podle aprobace, ale už se nehledí na to, zda znalosti v daném oboru mají. Paní Erbeková přímo řekla, cituji: „Člověk se správným papírem není nutně dobrý učitel.“ Je tedy lepší, aby školy najímaly zákonně správné pedagogy nebo spíš lidi, kteří sice nemají zkušenosti s výukou, ale rozumí danému tématu a dokáží ho studentům přiblížit i zkušenostmi z praxe?

Mimo jiné se hovořilo o nutnosti podpůrného personálu. Když bychom znovu porovnávali zahraniční školy s našimi, v zahraničí mají až o 85% více personálu na školách než my. Počítají se do toho terapeuti, poradci i úklidový personál. Nejen, že je tedy na školách nedostatek učitelů, ale očividně je tam celkově příliš málo zaměstnanců, aby bylo poskytnuto dětem to nejlepší, co mohou získat. Navíc je tu také okolnost toho, že ve větších městech jsou častěji “lepší“ učitelé, nebo je jich tam na výběr alespoň více. Řešením by podle panelistů bylo posílání nejlepších pedagogů na ty nejproblematičtější školy.

Na závěr vznesl pan Mirek Hřebecký, moderátor debaty a programový ředitel EDUinu úvahovou otázku: Pokud by přednášející byli ministry školství a mohli by udělat cokoliv, nehledě na ostatní politicky činné orgány, aby situaci zlepšili, co by to bylo. Všichni do jednoho se shodli na tom, že je důležité podpořt kvalitu ZŠ, v krajním případě padl i názor, že by se zlepšením 2. stupňů ZŠ docílilo možnosti naprostého zrušení víceletých gymnázií. Protiargumentem bylo, že aktivní rodiče by si přeci jen vydobyli nějakou alternativní cestu, jelikož by se nikdy pořádně nedocílilo toho, že by byly všechny základní školy naprostým ideálem vzdělávání a rodiče by tak nemohli pomýšlet na něco lepšího.

Další podpora by podle přednášejících měla jít k učitelům a do škol, hlavně těch, které jsou v největších vesničkách, neboli dobrá škola do každé obce. Nejen podpora jednotlivých škol, ale i jejich spolupráce mezi sebou by podle panelistů byla příjemným zlepšením. V neposlední řadě pak padl i, podle mě, velice zajímavý nápad a to, že by se naprosto “zrušilo“ dělení na ročníky, jinak řečeno by studenti byli rozdělováni na předmětech ne podle věku, ale podle schopností. Například dítě v páté třídě, které vyniká v matematice, by hodiny matematiky mělo na úrovni osmáků s dalšími nadanými dětmi nebo i osmáky samotnými. Toto řešení by bylo velice náročné na rozsáhlost škol, jelikož by bylo potřeba hodně místa a s tak rozmanitým spektrem by bylo složité dát dohromady rozumné rozvrhy.

A co je tvůj názor na víceletá gymnázia? Máš nějaké inovativní nápady? Napiš nám je! 🙂

Komentář napsala Barbora Wallenfelsová z týmu ČSU! 💙

V neděli se již od půl druhé odpolední postupně zaplňovaly studiové prostory Jack Daniels Musician Factory Studio mladými dychtivými studenty, členy a delegáty České středoškolské unie, kteří obětovali své nedělní odpoledne, aby diskutovali o vnitřních záležitostech organizace. Od změn ve stanovách spolku až po volbu nových členů předsednictva. Velmi si vážíme různorodosti účastníků co do místa, odkud na republikový sněm přijeli, i do typu navštěvované střední školy. Někteří studenti vážili cestu až z Černého mostu, jiní třeba z Ostravy, za což jim patří skutečné díky. Po registraci a úvodním slovu předsedkyně Lenky Štěpánové následovaly aktivity icebreakingu, neboli prolomování ledů. Členská základna ČSU se každoročně mění a obnovuje a i přesto, že účastníci se mnohdy potkali na akci poprvé, prolomily se během patnácti minut ledy takovým způsobem, že i globální oteplování na nás bylo krátké.

Následující momenty sněmu jsme věnovali představení výsledků práce středoškolské unie za uplynulých šest měsíců funkčního období předsednictva. Kdo jsme? Co děláme? Co je to Revoluce na střední? Chceme vám dát peníze? Na tyto otázky a ještě mnoho dalších zúčastnění dostali odpovědi. Při krátké pauze na svačinu se sporé stolky obklopily lidmi, dychtivými jíst. Poté, co byl hlad i žízeň zažehnány, mohli jsme se zvesela vrhnout na (ne)schvalování Stanov. Některé návrhy vyvolaly v místnosti opravdu zajímavou debatu, jiné se schválily během několika vteřin.

Volební okénko

Všechno nakonec dobře dopadlo, a proto se program stočil k volbě nového předsednictva. V předsednictvu se uvolnily čtyři z pěti funkcí, takže si asi dokážete představit, že volby nebyly zrovna krátké. Kandidátů napříč pozicemi bylo minimálně deset. Každého jsme si vyslechli. Pak už mohla volba započít. Delegáti vhodili hlasovací lístky se jménem svého favorita do improvizované papírové urny. Byl to chvílemi opravdu boj, ještě těsně před volbou probíhaly v různých částech místnosti mikrokampaně. Občas místností prolétly fráze jako „Martine, jsi boží!“

Na pozici prvního místopředsedy byl zvolen Martin Mikšík, již v prvním kole. Funkci druhého místopředsedy odteď vykonává Michal Pitr, který zaujal svou psychologií, s kterou se prezentoval. Dva noví členové předsednictva se nyní sestávají z mladičkého Viktora René Schilkeho a sympatické Kateřiny Adámkové. Viktor vsadil na předvolební heslo „Make ČSU great again“. Káťa na své řečnické dovednosti, které pravidelně vybrušuje v debatách.

Koncert nadějné kapely 

Samozřejmě jsme se celou dobu drželi programu, a nebyli jsme ve skluzu. A proto jsme přeskočili plánovanou debatu o směřování ČSU. Koncert kapely „9 kilo přibrala“ začal až v 19:40 (tedy o hodinu a půl později, než bylo zamýšleno) a skončil v 20:00. Koncert byl krátký, zato velice intenzivní. Dvě skalní fanynky po celou dobu tancovaly. Největší úspěch měla píseň „Miluju kozy“ a „Házím hipstry do Vltavy“.  Pak už se všichni rozešli do svých postelí a domovů, abychom se dobře vyspali na příští den sněmu.

V pondělí se akce konala v hipster prostorách holešovické Továrny, které podtrhují alternativní směřování unie. Bohužel bylo poněkud chladno. Dvě hořící děla nepokryla celou místnost, a proto kolem nich vznikaly gangy, každý si snažil ulovit teplé místečko. Středoškoláci nabíhali k dělům jako můry ke světlu. Koho nezahřála děla, toho zahřála láska k ČSU, anebo později ohnivá debata. Na náš sněm se přišla podívat i Česká televize. Náš nový místopředseda Martin ukázal své rétorické schopnosti, když hravě zodpovídal na dotazy redaktorky Karolíny Jelínkové.

Pondělní program jsme započali workshopy o testování. Závěry, ke kterým jsme došli, pak studenti prezentovali. Shodli jsme se například na tom, že velký vliv na studium mají rodiče. Anebo že nás méně motivuje učit se na testy v předmětech, které nás nebaví. Další část programu byla prezentace partnerů o jejich činnosti, a to konkrétně Pražský studentský summit a Flog. Josefína dále otevřela téma OBESSU (Organising Bureau of European School Student Unions), kterého je ČSU součástí. Ve zkratce se jedná o organizaci, která sjednocuje organizace. Konkrétně pak unie jako ty naše po celé Evropě.

Mají tedy smysl?? 

Po hodinové pauze na oběd konečně nastalo to, na co jsme všichni čekali. Debata o smyslu státních maturit. Na čem se shodla většina místnosti? Maturity v současné podobě nemají smysl. Panelisté byli většinou proti stávající maturitě. Pro byl pouze ředitel Cermatu Jiří Zíka. Ten po zjištění, že většina místnosti nesouhlasí s povinnou maturitou z matiky, prohlásil, že nemá důvěru v naší společnost. Čímž si vysloužil sarkastický, leč intenzivní potlesk. Debatu moderovala Andrea Procházková z Respektu. V panelu debatovala mimo jiné i naše bývalá první místopředsedkyně Josefína Paloudová.

Díky a zase příště! 

Posledním bodem programu byly workshopy s dvěma zbývajícími hosty, a to panem Zíkou a panem Mikeskou z Učitelské platformy. Atmosféra byla stále skvělá, i když únava a zima postupně prostupovaly do našich těl i myslí. Lenka nakonec celou dvoudenní akci uzavřela. Večer jsme všichni usínali s pocitem, že jsme opět udělali něco pro demokracii.

V první části programu jsme se věnovali debatě s hosty, kteří účastníkům poskytli nový pohled na celou problematiku. Každý z hostů se běžně vyskytuje v jiném prostředí a patří mezi různé věkové generace, proto bylo zajímavé sledovat, v čem se jejich názory shodují a v čem odlišují. Našimi hosty byli:

• Bára Bühnová (Czechitas, Masarkova univerzita)
• Petr Naske (předseda Jednoty školských informatiků)
• Honza Mrázek (student informatiky na Masarykově univerzitě, spoluautor korespondenčních seminářů z informatiky)
• Roman Koláčný (kybersoutez.cz)

V druhé části programu jsme se věnovali workshopu, kdy se účastníci a hosté rozdělili do skupin a společně v menších skupinách probírali osobní zkušenosti s výukou informatiky. V průběhu této aktivity se vytvořili plakáty, na které bylo vypsáno, jak by výuka měla vypadat a čemu by se naopak měla vyvarovat.

Výstupy:

1. Středoškoláci se shodli na tom, že jedním z nejdůležitějších faktorů při výuce informatiky je pozitivní motivace. Žáci se často cítí demotivováni, protože je probíraný obsah nad jejich síly, nebo je látka příliš těžká.
2. Učitel by měl být při výuce průvodcem a žák by se měl samostatně s jeho pomocí propracovat k cíli, který pro něj bude mít smysl a hodnotu. S tím souvisí to, že informatika je tvůrčí proces a nedá se škatulkovat. Východiskem by mohla být práce na větších projektech, v rámci kterých by si žák musel osvojit hned několik různých dovedností.
3. Velkým problémem je podle účastníků nedostatečné vzdělání některých pedagogů, tudíž častokrát dochází k tomu, že žáci mají lepší vzdělání v IT než jejich učitelé.
4. Informatika je velmi širokým oborem, proto by bylo efektivní, kdyby měli studenti možnost rozdělit se do skupin podle zájmu a následně se danému tématu věnovat do hloubky.
5. Výuka by měla reagovat na aktuální požadavky, proto by mělo docházet k neustálé aktualizaci učebních postupů i samotného obsahu.

Jan Tvrdoň je jedním z hlavních vedoucích projektu Demagog.cz, který je nezávislou factcheckingovou platformou. Ta má za cíl kultivovat veřejnou debatu v naší zemi a to zejména prostřednictvím ověřování faktických tvrzení politické elity. Jejich činnost spočívá tedy primárně v poukazování na nepravdivé a manipulativní vyjádření, která křiví veřejný prostor. Vojtěch Bruk je jedním ze zakladatelů projektu Zvol si info, na kterém se podílí studenti Masarykovy univerzity. Pod tímto projektem vytvořili jednoduchý návod s názvem Surfařův průvodce po internetu, který čtenáře učí, jak se ve světě médií orientovat a nenechat se oklamat lživými informacemi. S touto mediální příručkou vyjíždějí na přednášky po středních školách v Čechách i na Slovensku. Monika Horsáková je dokumentaristka a publicistka, vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby Slezské univerzity, dramaturgyně diskusních scén na Colours of Ostrava. Dále je také členkou rady spolku PANT a kontaktní osobou pro správu rubriky Dějiny v médiích.

Hosté společně hovořili o riziku mediální negramotnosti a o nebezpečí dezinformací. Do diskuze přispěli svými zkušenostmi a svými názory na dané téma z pohledu lidí, kteří se v této sféře pohybují a jsou odborníky na danou oblast. Studenti středních škol měli možnost se ke konci debaty vyjádřit k danému tématu a klást hostům otázky.

Druhou část programu představoval workshop, v rámci kterého byly utvořeny dvě skupiny studentů za účasti jednoho z hostů a jednoho z členů týmu ČSU. Prvním bodem workshopu bylo společně v každé skupině vymyslet, jaké kroky mohou školy podniknout v posilování úrovně mediální gramotnosti u žáků a co by v tomto ohledu zlepšili na svých školách, popřípadě jakým způsobem by k těmto změnám mělo dojít. Konkrétní nápady a myšlenky zaznamenávaly obě skupiny na flipchart. Patřilo mezi ně například: dobrovolné semináře, implementace mediální gramotnosti nejen do ZSV, ale i např. do informatiky a jiných předmětů, zařazení mediální gramotnosti do všech předmětů, propojení MG se životem, peer program, vzdělávání budoucích učitelů na pedagogických fakultách v této oblasti, aby následně mohli lépe předávat informace žákům, výuka Mediální gramotnosti na U3V, podpora MG samosprávami, lepší komunikace o tématu s vedením školy a jiné.

V druhé části workshopu si obě skupiny vyzkoušely sepsat vlastní dezinformační zprávu, vymyslet atraktivní a uvěřitelný titulek a k němu tzv. „perex“, tedy stručný popisek. Zpráva měla být ideálně šokující, vyvolávající zvědavost, ale zároveň uvěřitelná. Obě skupiny za asistence hostů a organizátorů úkol splnily a v závěrečné části celé akce tuto zprávu odprezentovali před druhým týmem. Proběhlo hlasování o vydařenější zprávě, jehož výsledky byly velmi těsné. Obě zprávy se tak pokusí Česká středoškolská unie zveřejnit v některém z medií a následně varovat před snadným šířením nepravdivých, mnohdy vyloženě lživých zpráv.