I někteří členové ČSU jsou studenti víceletých gymnázií a proto jsme nemohli vynechat diskuzi pořádanou EDUinem 28. 5. na toto téma v útulných prostorách Skautského institutu. Mezi panelisty mimo jiné patřil i ředitel gymnázia Jana Keplera v Praze, Jiří Růžička. Padly otázky jako zda by se měla osmiletá gymnázia úplně zrušit, jaký názor na ně mají rodiče nebo co přináší takové studium jedinci a společnosti.
První nám byli představeni panelisté, a to už výše zmíněný pan Růžička, dále ředitelka ZŠ v Mnichovicích Marcela Erbeková, David Greger z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání a pan Tomáš Habart za Člověka v tísni, který si na úvod připravil stručný výpis z různých prováděných výzkumů na to, co vlastně vede děti na gymnázia, jak se jim tam líbí a jak se k nim staví rodiče. Po tomto úvodu už začala samotná debata.
Co vlastně děti na víceletá gymnázia vede? Ve většině to způsobují právě rodiče, kteří jsou přesvědčení, že díky osmiletému všeobecnému vzdělání bude mít dítě větší šanci uspět u zkoušek na vysokou školu. Hodně se to však odvozuje i od toho, z jakého prostředí rodiče pochází, vzdělanější rodiče totiž výrazně silněji vedou své děti k vyššímu vzdělání, což je pochopitelné. Dalším důvodem prý bývá i nespokojení dítěte na ZŠ ať už z důvodů kolektivního, či že mu nestačí nabízené vzdělání. Protikladné tvrzení nabídla paní Erbeková, když se zmínila o tom, že děti, které jsou v kontaktu se spolužáky z různých sociálních vrstev jsou pak lépe připraveni na život, kdy se budou potkávat i s lidmi, kteří nepochází ze stejného sociálního prostředí a nemají podobný sociální status, což je na gymnáziích značně omezeno.
Při této příležitosti se dostala řeč i na to, jaké děti vlastně na gymnázia chodit mají. Když se v devadesátých letech zaváděla, bylo řečeno, že tam patří 5% nejnadanějších dětí. V tuto chvíli chodí na gymnázium něco okolo 12% všech dětí. Ať je vzrůst způsoben větším počtem dětí nebo jinými standardy na školách či ještě jinými faktory, to už je na úvaze každého z nás. Dalším faktem je, že na gymnázia se ve většině dostávají děti z lepších sociálně-ekonomicky zajištěných rodin.
V tuto chvíli vyvstala otázka, co vlastně definuje ty nejtalentovanější a zda je správné rozdělovat děti už v tak raném věku. Padl názor, že pokud ze základní školy odejdou tzv. tahouni, ostatní děti to demotivuje, což prý způsobí zhoršení prospěchu. Osobně tento názor nesdílím, jelikož z vlastní zkušenosti vím, že žádní doslovní tahouni na ZŠ nejsou, děti se většinou cítí špatně, když jim něco nejde a jiným jo, což zhorší jejich výsledky. Další téma, které s tímto výběrem úzce souvisí, je, že na mnoha školách je osmileté studium vnímáno jako to top, a že na čtyřletá gymnázia chodí takový zbytek, který to dostal jako cenu útěchy. Výzkumy ale zjistili, že děti na osmiletém i na druhém stupni základky prodělají stejné zlepšení.
Což tedy vede k dotazu, jestli tedy gymnázia k něčemu opravdu jsou. Když se v devadesátých letech zaváděla, měli jsme za vzor Německo a Rakousko, jelikož nám byli nejblíže, ale když se podíváme na studijní výsledky v zahraničí, jasně vidíme, že jsou na tom lépe než ČR. Na rozdíl od nás totiž ve většině zahraničních zemí gymnázia, jak my je známe, převážně nemají. Děti chodí do školy třeba 12 let ve stále stejné skupině. Je tedy možné, že výměna sociálního prostředí v 11 letech způsobuje dětem nějaké vnitřní znepokojení, které má za výsledek zhoršení vnímání a tím i výsledků? Další výrazný rozdíl je také v tom, kolik procent dětí chodí na všeobecné školy (gymnázia či lycea). U nás je to něco okolo 25%, zatímco v zahraničí jednoduše dosahují poloviny všech studentů.
Neměla by se tedy tato raná selektivita naprosto zrušit? Pokud by to bylo tak jednoduché, možná už by osmiletá gymnázia nebyla. Když už si je ale ponecháme, jak zařídit, aby měly na gymnázium šanci všechny děti, bez ohledu na jejich finanční situaci či jakou podporu doma mají? Jedním nabízeným východiskem je větší podpora základních škol v místech, kde jsou nejhorší nebo zlepšení kvality ZŠ. Panelisté se v tuto chvíli shodli na tom, že když rodina dítěti nutnou podporu nedopřává, měl by to zajistit stát.
Rozsáhlé téma se také otevřelo o jednotných přijímacích zkouškách. V tuto chvíli pan Růžička prohlásil, cituji: „…testování je cesta do pekel…“ Na učitele je vyvíjen tlak rodiči, kteří chtějí, aby jejich dítě bylo na zkoušky připravováno, to způsobuje, že děti se doslova nazpaměť biflují, co bude ve zkouškách, a žádné pořádné znalosti nezískávají. A to nás přivádí k nekonečně rozebíranému tématu týkajícího se učitelů. Školy hledají pedagogy podle aprobace, ale už se nehledí na to, zda znalosti v daném oboru mají. Paní Erbeková přímo řekla, cituji: „Člověk se správným papírem není nutně dobrý učitel.“ Je tedy lepší, aby školy najímaly zákonně správné pedagogy nebo spíš lidi, kteří sice nemají zkušenosti s výukou, ale rozumí danému tématu a dokáží ho studentům přiblížit i zkušenostmi z praxe?
Mimo jiné se hovořilo o nutnosti podpůrného personálu. Když bychom znovu porovnávali zahraniční školy s našimi, v zahraničí mají až o 85% více personálu na školách než my. Počítají se do toho terapeuti, poradci i úklidový personál. Nejen, že je tedy na školách nedostatek učitelů, ale očividně je tam celkově příliš málo zaměstnanců, aby bylo poskytnuto dětem to nejlepší, co mohou získat. Navíc je tu také okolnost toho, že ve větších městech jsou častěji “lepší“ učitelé, nebo je jich tam na výběr alespoň více. Řešením by podle panelistů bylo posílání nejlepších pedagogů na ty nejproblematičtější školy.
Na závěr vznesl pan Mirek Hřebecký, moderátor debaty a programový ředitel EDUinu úvahovou otázku: Pokud by přednášející byli ministry školství a mohli by udělat cokoliv, nehledě na ostatní politicky činné orgány, aby situaci zlepšili, co by to bylo. Všichni do jednoho se shodli na tom, že je důležité podpořt kvalitu ZŠ, v krajním případě padl i názor, že by se zlepšením 2. stupňů ZŠ docílilo možnosti naprostého zrušení víceletých gymnázií. Protiargumentem bylo, že aktivní rodiče by si přeci jen vydobyli nějakou alternativní cestu, jelikož by se nikdy pořádně nedocílilo toho, že by byly všechny základní školy naprostým ideálem vzdělávání a rodiče by tak nemohli pomýšlet na něco lepšího.
Další podpora by podle přednášejících měla jít k učitelům a do škol, hlavně těch, které jsou v největších vesničkách, neboli dobrá škola do každé obce. Nejen podpora jednotlivých škol, ale i jejich spolupráce mezi sebou by podle panelistů byla příjemným zlepšením. V neposlední řadě pak padl i, podle mě, velice zajímavý nápad a to, že by se naprosto “zrušilo“ dělení na ročníky, jinak řečeno by studenti byli rozdělováni na předmětech ne podle věku, ale podle schopností. Například dítě v páté třídě, které vyniká v matematice, by hodiny matematiky mělo na úrovni osmáků s dalšími nadanými dětmi nebo i osmáky samotnými. Toto řešení by bylo velice náročné na rozsáhlost škol, jelikož by bylo potřeba hodně místa a s tak rozmanitým spektrem by bylo složité dát dohromady rozumné rozvrhy.
A co je tvůj názor na víceletá gymnázia? Máš nějaké inovativní nápady? Napiš nám je! 🙂
Komentář napsala Barbora Wallenfelsová z týmu ČSU! 💙
