Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami potřebují k naplnění svých vzdělávacích možností, či k uplatnění a užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními, poskytnutí podpůrných opatření. Ta vycházejí z individuálních potřeb žáka na základě jeho zdravotního stavu, odlišného kulturního prostředí či jiných životních podmínek.
Jedná se o nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáka. Jsou bezplatně poskytovány školou a školským zařízením.
Podpůrná opatření jsou dle organizační, pedagogické a finanční náročnosti členěna do pěti stupňů.
Podpůrná opatření prvního stupně lze uplatnit u žáků i bez doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ) na základě školou vypracovaného plánu pedagogické podpory (PPPL) pro daného žáka. V případě opatření vyšších stupňů je pro jejich uplatnění potřeba doporučení ŠPZ. ŠPZ doporučuje opatření druhého až pátého stupně, pokud dojde k závěru, že dosavadní podpůrná opatření nebyla dostatečná pro naplňování vzdělávacích možností žáka.
Mezi podpůrná opatření se řadí například stanovování odlišných časových limitů pro činnosti, různé metody hodnocení, obohacování učiva a úprava v dílčích oblastech, u žáků s odlišným mateřským jazykem speciální přidaná výuka českého jazyka, sdílený asistent pedagoga, přepisovatel pro neslyšící nebo například pedagogický pracovník po celou dobu výuky
Mezi nejčastější důvody speciálních vzdělávacích potřeb žáků patří například jejich zdravotní stav nebo zdravotní postižení, vady řeči, specifické poruchy učení, pozornosti a chování, odlišné kulturní a životní podmínky, odlišný mateřský jazyk (resp. není jím čeština). Mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se řadí také nadaní a mimořádně nadaní studenti s přidruženými speciálními vzdělávacími potřebami (nikoliv však pouze nadaní nebo mimořádně nadaní studenti).
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami
Každý žák v ČR má právo na kvalitní vzdělání, avšak u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kterých navštěvuje české střední školy téměř 30 000, nelze tohoto výsledku dosáhnout bez tzv. podpůrných či vyrovnávacích opatření. Ta pomáhají zmírnit žákovy problémy, či je dokonce vymýtit úplně, je však zapotřebí začít poskytovat tato opatření co nejrychleji.
Žákům s některými typy SVP však legislativa znesnadňuje přístup k podpůrným opatřením. Jedná se například o žáky se sociálním znevýhodněním, v jejichž případě neexistují žádné diagnostické nástroje, které by určily problémy ve vzdělávání způsobené právě sociálním znevýhodněním.
Poměrně velkou skupinu žáků s přístupem k nedostatečným opatřením tvoří žáci trpící chronickým či dlouhodobým onemocněním. MŠMT je klasifikuje pouze jako zdravotně znevýhodněné, a tudíž mají přístup pouze k vyrovnávacím opatřením, která však nejsou dotována od státu, a proto často nebývají vůbec poskytována. Proto je zapotřebí provést změny v současné legislativě tak, aby měli k podpůrným opatřením přístup žáci, kteří je opravdu potřebují.
Integrace studentů z cizích zemí
Ve školním roce 2019/2020 se na středních školách v ČR vzdělávalo 9 496 cizinců, což odpovídá přibližně 2 % všech žáků SŠ, avšak v roce 2019 pobývalo na českém území 20 726 cizinců ve věku 15 – 19 let. Z toho vyplývá, že přes 11 tisíc mladých cizinců ve věku docházky na SŠ není do vzdělávacího systému vůbec zapojeno.
Ačkoli žáci-cizinci mají stejné povinnosti jako jejich čeští vrstevníci, neznalost jazyka a prostředí jim tuto fázi jejich života výrazně komplikuje.Žáci z cizích zemí tedy čelí navíc bariérám a překážkám, které jsou zejména spjaty s odlišným mateřským jazykem a kulturou, např. pochopení českého vzdělávacího systému, neporozumění výkladu ve výuce, závěrečná maturitní zkouška a mnoho dalších věcí.
Neúspěšná nebo nedostatečná integrace žáků-cizinců často vede k nedostatku podpory ve škole, dosahování horších výsledků, předčasnému ukončení vzdělávací dráhy kvůli nedostatku motivace a projevu exkluze či jakékoliv formě diskriminace.
Podpora studentů se SVP v době distanční výuky
Děti se speciálními vzdělávacími potřebami vyžadují individuální přístup, což může být pro mnohé rodiče v době distanční výuky překážkou, neboť jejich vzdělávání je specifické a pro jejich rodiče výrazně obtížnější. Mimo jiné mohou z nejrůznějších důvodů scházet potřebné kompetence, pomůcky či technické vybavení. Ve „skutečné“ škole je mají od učitele, asistenta pedagoga, případně i od spolužáků. Při domácím vzdělávání to vyžadují také. Tlakem na výstupy a výkon jen ještě více prohlubujeme rozdíly mezi dětmi z různého socioekonomického prostředí a s různými speciálními vzdělávacími potřebami.
Dle Metodických doporučení pro vzdělávání distančním způsobem MŠMT ze dne 23. 9. 2020 mají žáci speciálními vzdělávacími potřebami nárok na poskytování podpůrných opatření školou a školským poradenským zařízením i při distančním způsobu vzdělávání.
Mezi takováto opatření patří pak například úprava obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání, v úpravě očekávaných výstupů vzdělávání nebo také využití asistenta pedagoga, dalšího pedagogického pracovníka, tlumočníka nebo přepisovatele pro neslyšící.
Učitel má vždy, zvláště pak v době distanční výuky, zohledňovat individuální možnosti žáka a jeho rodiny, důležitá je hlavně komunikace, hodnocení snahy žáků a maximální podpora rodičů.
Průběžná formativní zpětná vazba může významným způsobem podpořit motivaci žáka k učení, a proto je u žáků se SVP výrazně doporučováno.
V ČR je velké množství studentů se SVP, přinášíme tedy 3 potřeby systému pro dostatečné naplňování speciálních vzdělávacích potřeb žáků:
- I žáci se sociálním znevýhodněním a žáci s dlouhodobým či chronickým onemocněním mají právo na potřebná bezplatná podpůrná opatření. Často se tak neděje, ale toto právo musí být naplňováno, aby se jim dostávalo kvalitního vzdělání.
- Vzdělání je jedním ze základních podmínek pro úspěšné naplňování integračního procesu. Jestliže tedy chceme, aby náš vzdělávací systém byl rovný a spravedlivý, musíme ho potřebám žáků-cizinců také přizpůsobit, aby vedl k porozumění jazykovému i kulturnímu.
- Pro žáky se SVP je distanční výuka velmi náročná, a je tak kladen velký tlak na žáka a jeho rodiče, kterým většinou chybí kompetence, které nese učitel. Proto apelujeme na školy, aby se učitelé drželi metodických doporučení MŠMT.
