Před pár týdny proběhla v Pražském kreativním centru v Praze autentická debata o finském středním školství a finské středoškolské unii s Terhi, devatenáctiletou finskou středoškolačkou. Probírala se nejrůznější témata spojená s jejich systémem vzdělávání a rozhodně bylo, co poslouchat i čím se inspirovat. Finsko, jako docela malá země, si nemůže dovolit na někoho zapomenout, když jde o vzdělání, jak řekla Terhi hned na úvod, a právě díky tomu se podle ní dostali tam, kde jsou nyní. Celé video najdeš níže, toto je jen zjednodušený přeložený přepis.

,,Bylo pro nás důležité, aby všichni měli stejné možnosti, nehledě na to, z jaké rodiny například pochází. Chtěli jsme, aby každý měl stejný start. Museli jsme přemýšlet nad tím, jak to ovlivní naprosto všechny. U nás se k sobě všichni chovají hodně neformálně, to je taky jeden z důvodů, že to funguje, jelikož učitelé jsou lidé, na které se můžeme spolehnout, kterým můžeme věřit. Taky nemáme žádné celonárodní zkoušky, které by byly povinné pro všechny. V podstatě každý učitel má vlastní styl výuky, známkování, všechno.

Když jsme přemýšleli, co zlepšit, dali jsme dohromady jak názory učitelů, tak i studentů, bylo pro nás důležité, aby se na tom podíleli všichni. Aby to nebylo jen téma, o kterém by rozhodovali nějací politici. A poslední věc, na kterou jsme se zaměřili bylo, aby se učilo všeobecně a spíš ve škole studenti získali širší rozhled a užitečné dovednosti, než třeba přesná fakta a čísla. Ale co budeme za těch třicet let vlastně v životě potřebovat, až budeme pracovat? Věděli jsme, že bude nutné rozumět počítačům, a tak vznikly počítačové učebny navíc. Nebo například na střední škole si studenti nemusí zapamatovávat přesné vzorečky, místo toho každý má tenkou knížečku, kterou si může vzít ke zkouškám, kde všechny tyhle fakta jsou a ve škole ho učí spíš porozumět celému principu.”

 

Po tomto inspirativním úvodu se Terhi přesunula k samotnému fungování a struktuře finského systému školství. V sedmi letech dítě začíná devítiletou povinnou školní docházku, která je stejná pro všechny. Poté má student na výběr mezi střední školou, která představuje vlastně typ našich gymnázií, a odborným studiem, kde jsou studenti připravování například na kuchaře, elektrikáře a další takové pozice a kde učení probíhá více prakticky. Oba typy tohoto stupně vzdělání trvají tři roky. Nehledě na to, jakou možnost si na střední vzdělání člověk vybere, může si po ukončení vybrat mezi univerzitou, zase více akademická, a vysokou školou, která je zaměřená znovu více na praktické obory, ale stále tam může člověk získat titul. Jak řekla Terhi, jakoukoliv cestu si v průběhu studia zvolíte, nikdy to není slepá ulička, ze které byste už nemohli uhnout.

 

,,Když člověk jde na střední školu, necítí nějakou povinnost tam jít, jelikož to není nutné, a tak se ani k učení nestaví pasivně. Studium na střední škole pak tedy probíhá ve formě kurzů. Školní rok je dělený na nějakých pět až šest částí. V každé si člověk vybírá 5-7 kurzů, které potřebuje nebo ho zajímají, přičemž některé jsou povinné pro všechny. Vybrané kurzy pak studuje 6 týdnů a poté následuje týden zkoušek. A takhle se to opakuje několikrát do roka, záleží na škole. Studium na střední je hodně flexibilní pro studenty, a i když trvá jen 3 roky, člověk tam může zůstat o něco déle. A na konci střední je jediná státní společná zkouška, ekvivalent české maturity.”

 

Ve Finsku nemají školné a i na středních školách jsou obědy zdarma, jediné, co si studenti musí sami platit jsou počítače a učebnice. V celé zemi je pak 362 středních škol, na kterých studuje něco málo pod 100 000 studentů, z nichž přibližně polovina chodí na všeobecné studium a polovina na to praktické. Po prezentaci pak přišla řada na debatu, kterou vedla členka předsednictva Natálie Macošková.

 

Natálie: Je nějaký skrytý důvod toho, že děti začínají školu právě v sedmi letech?

Terhi: Chtěli jsme totiž dát našim dětem co nejvíce času na hraní si a trávení času s jinými dětmi jejich věku, než budou v podstatě “nuceni” k tomu, aby něco dělali. Prvních pár let školy je výuka jen čtyři hodiny denně a pořád je to dost plné hraní a takových aktivit. Opravdu se snažíme dát dětem co nejvíce svobody, než přijde to opravdové učení. A stejně je to i na střední, je to dobrovolné a studenti mají svobodu, pokud něco potřebují dělat jiného, mohou to dělat v hodině, jen nesmí rušit ostatní.

 

Natálie: Také jsi zmínila ty zkoušky, jak to probíhá?

Terhi: To je zrovna místo, kde se řídíme tím, že učitelé to vědí nejlíp, co bychom měli umět. Na mé škole to fungovalo právě těmi zkouškami po 6 týdnech kurzů, ze kterých pak žák dostane výslednou známku, ale nyní se spíš přikláníme k tomu, že se hodnotí i práce na projektech, domácí úkoly a takovéhle menší věci a zkoušky jsou pak jen částí výsledku. Zkoušky samotné jsou pak koncipovány jako eseje, kde má student možnost napsat, co ví a co si myslí, místo toho, aby vybíral z možností. Při hodnocení se pak dbá hlavně na to, co student ví a jde více o takovou zpětnou vazbu k budoucím zkouškám. Učitelé v podstatě můžou studentovi odpustit nějakou známku na základě toho, že ví, že student tu látku zvládá a chápe, jen se mu test zrovna nepovedl. A také místo známek jako čísel učitelé poskytují studentům krátké komentáře k tomu, co se jim povedlo nebo co naopak ne. Známkování jako takové vzbuzuje v dětech soutěživost a závist a tak dítě u nás dostane svoji první známku až na konci osmého roku studia, rok předtím, než si vybírá střední stupeň.

 

Natálie: Když tedy studenti dostávají zpětnou vazbu od učitelů, funguje to i naopak? Mohou studenti hodnotit učitele?

Terhi: V podstatě ano, často to bývá součástí těch zkoušek nebo to učitel vybírá na poslední hodině. Stejně tak i škola sbírá zpětnou vazbu od studentů ohledně kurzů, jestli jim sedělo rozvržení a co jim tam chybělo nebo by to naopak vyřadili. Opravdu se snažíme, aby na tom pracovali studenti spolu s učiteli i školou.

 

Natálie: Když tedy nemáte zkoušky v průběhu, co motivuje studenty k tomu, aby se ve škole snažili a tvrdě pracovali?

Terhi: Vlastně se musím přiznat, že to je trochu problém, některé školy mají testy v průběhu studia, ale řekla bych, že motivací je například to přijetí na univerzity. Řekla bych, že studenti ve Finsku si celkově více váží vzdělání. Ale jsou i případy, kdy se žáci neučí, jelikož je právě nečeká v blízké době nějaký test. To je ještě problém, který musíme vyřešit a nějak to promyslet. Hodiny ale probíhají většinou nějak zábavně, že je vidět, že to ty učitele také baví a to pak motivuje i žáky.

 

Natálie: Jaké by bylo podle tebe řešení?

Terhi: To je vážně dobrá otázka. Jsou dva druhy motivace a to ta, která vychází z nějaké nutnosti nebo stresu z nadcházejícího testu například a pak ta, která vychází z nás, kdy nás daná látka zajímá. Myslím si, že musíme najít způsob, jak ve studentech probudit právě to nadšení pro vzdělání, ať už tím, jak budou koncipované hodiny nebo motivací ze strany kantorů. To je jedna z věcí, kterou ještě je nutné doladit, spolu s učebnicemi, jelikož když budou knihy zpracovány zajímavě, tak to bude také určitá motivace pro studenty.

 

Natálie: A jak je to se třídami? Na každou hodinu jsou s tebou v učebně ti stejní studenti nebo se to nějak mění?

Terhi: Na základní škole to tak funguje, že je stále jedna a ta samá skupina. Na střední je to pak různé, záleží také na škole, na kterou chodíš. Studenti si totiž rozvrhy v podstatě připravují sami, jelikož si vybírají ty kurzy, které je zajímají nebo které budou potřebovat. Na některých školách je to naprosto bez struktury na těch studentech a na jiných třeba škola doporučí první rok nebo dva, na jaké předměty by člověk měl chodit, aby byl s těmi stejnými lidmi.

 

Natálie: Kolik lidí je třeba na tvé škole?

Terhi: Moje škola je jedna z největších ve Finsku, je tam asi 1 200 lidí, ale na většině se to pohybuje mezi 400 a 600 studenty. Finsko je sice velká země, ale není tam zas tolik lidí. Jsou školy, kde je jen třeba 50 studentů.

 

Následovala otázka z davu na jazyky. Ve Finsku je druhým jazykem švédština, takže ti, co nemluví švédsky, se ji musí učit povinně a stejně je to i s finštinou. Dalším povinným jazykem je angličtina, kterou se děti učí většinou od třetí třídy, někde i od první. Pak si člověk může vybrat i třetí jazyk, ale nebývá to moc časté. Třetí jazyk je možný začít ve většině škol až na střední, ale někde si ho děti vybírají už ve čtvrté nebo osmé třídě.

 

Ve Finsku je také zákonně dané, že každá škola mám mít studentskou samosprávu a že jí má poskytnout materiály nutné k fungování. Také se nesmí něco změnit, rozhodnout, bez toho, aby o tom hlasovali studenti. Pak je tam také několik středoškolských unií, které mezi sebou spolupracují. Každá má ale jiné cíle a projekty. Terhi je v jedné z nich, ta se zabývá v podstatě podobnými věcmi jako ta naše, vzdělávací politikou a výměnou zkušeností mezí školními samosprávami, existuje ovšem několikanásobně delší dobu. Mezi jejich projekty patřilo v blízké minulosti třeba zrušení povinné maturity ze švédštiny, matematiky a angličtiny, tyto předměty jsou teď tak v jedné skupině, stejně jako přírodní vědy a humanitní předměty a student má povinnost skládat maturitu z finštiny a pak z dalších dvou předmětů z této skupiny.

Nyní se zaměřují hlavně na to, aby studium bylo zadarmo, jelikož učebnice a další studijní pomůcky jsou stále tak drahé, že si je nemůžou dovolit všichni. Ale nezaměřují se jen na legislativu, která upřímně mnoho studentů nezajímá, jak říká Terhi. Pořádají také akce jak už vzdělávací, tak pro srandu, a také nabízí i různé studentské slevy díky spolupráci s firmami.

Ohledně přechodu ze střední na vysokou, tak prý jen třetina studentů se na univerzitu ve Finsku dostane, jelikož jich tam zas tolik není. Navíc je ve Finsku povinná vojenská služba pro kluky, kterou si většinou plní rok po střední předtím, než jdou na univerzitu.

Debata o finském školství! 🇫🇮

Zveřejnil(a) Česká středoškolská unie dne Úterý 7. května 2019

 

Livestream přepsala Barbora Wallenfelsová z týmu ČSU! 💙