Vytáčím Anežky číslo na Skypu a čekám, až mi to tato zcestovalá středoškolačka vezme. Náhle se ozve šustění a hrčení, a první věta, kterou slyším, je: “Ahoj, promiň, zrovna jedu ve vlaku přes celé Norsko, takže to spojení může být chvilkama horší.” Něco se mi na tom nezdálo. Anežka byla na svém výměnném pobytu díky organizaci YFU (Youth for Understanding) již minulý školní rok. Tak co tam dělá teď? Nedalo mi to, a tak jsem Anežku vyzpovídala.
Kam jsi na svůj roční pobyt jela a proč?
Jela jsem do Norska a bylo to hlavně z důvodu… No, já jsem měla spíš hodně důvodů, proč tam nejet. Například proto, že jsem nikdy nejedla ryby, neměla jsem ráda zimu a komáry úplně nesnáším! Brala jsem to tedy jako takovou výzvu, redukci věcí, které nemám ráda. Na druhou stranu mě to tam hrozně lákalo. Původně jsem si chtěla vybrat jinou zemi, třeba Argentinu. Norsko pro mě ale bylo taková srdcovka. Nevěděla jsem proč, ale přitom mi něco říkalo: “Jeď do Norska!”.
Naučila ses norsky?
Nakonec bych řekla, že ano, protože rozumím skoro všemu. Nevím ale, jak mluvím já, to nedokážu posoudit. Domluvit se ale nemám problém. Příští léto si hodlám najít nějakou letní práci, při které norštinu využiji. Zrovna se vracím od své hostitelské rodiny, kterou jsem přijela na 20 dní navštívit, takže jsem si jazyk zase zopakovala.
Takže stále udržuješ se svojí hostitelskou rodinou kontakt?
Dá se říci, že ano. I když já nejsem na takové to psaní, že bych s nimi chatovala. Raději za nimi rovnou přijedu. Často si ale posíláme fotky z výletů. Myslím si, že spolu máme hezký vztah.
Kolik členů má tvoje hostitelská rodina?
Má pět členů, ale bydlela jsem jenom se čtyřmi, protože moje nejstarší sestra bydlí v jiném městě. A jinak jsem měla tři sestry.
V jakém ročníku jsi na výměnný pobyt odjela? Jak jsi to skloubila se školou v České republice?
Do Norska jsem jela místo třeťáku. Nejprve jsem si myslela, že bych zkusila zvládnout “rozdílovky” a pokračovat se svojí třídou. Na výměně jsem ale zjistila, že je to neskloubitelné. Plán školní práce v Norsku je naprosto jiný, takže bych toho musela o prázdninách dohánět hrozně moc. Rozhodla jsem se zopakovat si třeťák a teď mám před sebou ještě maturitu.
Mohla bys prosím popsat, jak to funguje, když chceš někam jet přes YFU?
O YFU jsem se dozvěděla při školní prezentaci, která byla u mě ve škole. Už nějakou dobu před tím jsem zvažovala výměnný program, a když potom přijeli dobrovolníci z YFU, tak jsem se řekla: ”Jo, to zní super!”. Vzala jsem si na ně kontakt a počkala jsem, až bude ten správný čas. Pak jsem se přihlásila a oni mě pozvali pohovor, který probíhá v kanceláři, kde se tě ptají na otázky, aby zjistili, zda jsi vhodná pro ten pobyt. Pokud má člověk nějaké jiné představy o tom, jak by měl pobyt vypadat, tak se ho dobrovolníci snaží usměrnit. Například může bydlet s nějakým dědečkem a babičkou, bude si muset sám prát a podobně. Nemusí to být tak, jak si to představuje on. Také se při pohovoru vybere napevno hostitelská země. Při prvotním přihlášení se vybírají totiž země prioritní. Před odjezdem YFU ještě pořádá předodjezdový seminář, kde jsou studenti připravováni na výměnný pobyt. Například vztahy v rodině, kulturní šok.
Co následovalo po tvém příjezdu do Norska?
Rovnou z letiště jsem jela na popříjezdový seminář, kde jsem se setkala se všemi studenty, kteří přijeli na rok studovat do Norska. Tam jsme měli různé workshopy, při kterých jsme se seznamovali s norskou kulturou. Potom mě čekalo seznámení s mojí hostitelskou rodinou.
Jaký typ školu jsi v Norsku navštěvovala?
V Norsku mají specifický vzdělávací systém. Nemají střední školy rozdělené tak, jako máme my v České republice, ale mají jednu velkou budovu, uvnitř které jsou třídy se všemi specializacemi. Nějak se stalo, že jsem byla umístěná do taneční třídy, protože v ostatních třídách neměli místo.
Tancovala jsi před tím, než jsi tam přijela?
Ne, vůbec. V té taneční třídě jsme měli hodně tanečních hodin včetně historie a humanitních předmětů. Já jsem ale dostala výjimku – měla jsem proházené předměty, takže jsem normálně chodila na fyziku, biologii, chemii, a tak.
Jak probíhá výuka?
Škola je zde více podobná vysoké škole. Každý čtvrtrok zde mají velký test. Vždy mají pět hodin na to, aby napsali velkou slohovou práci, nebo jsou zkoušeni ústně a musí prokázat, co všechno se za toho čtvrt roku naučili.
Jak velké jsou třídy v Norsku?
Třídy jsou tam podobné jako u nás, takže je v každé přibližně 30 lidí. Na mnoho hodin se ale dělí. Výuka probíhá většinou v dvouhodinovkách.
Co ti přišlo jako největší rozdíl, když porovnáš náš vzdělávací systém a ten jejich?
Největší rozdíl je asi hodnocení. Na základní škole Norové nejsou vůbec známkovaní. Až když přijdou na střední školu, tak začnou dostávat známky. Testy neprobíhají klasicky jako u nás. My jsme zvyklí se naučit látku a mít přesné odpovědi. V Norsku je to volnější, spíše se píšou slohovky. Celkově jsme se hodně věnovali světovým problémům. Například jsme hodně mluvili o migrační krizi, nebo o situaci v Sýrii.
V rámci jaké předmětu jste se těmto tématům věnovali?
My jsme na to naráželi hodně například při angličtině, norštině, nebo sociologii. Velký rozdíl byl právě ve výuce angličtiny. Moc jsme nebrali gramatiku, ale naopak jsme hodně mluvili právě o globálních věcech. Norové mají o takovýchto věcech víc přehled. I když tedy nemají sociologii, tak se o tom zmiňují v jiných předmětech.
Jak se liší přístup učitelů k žákům?
Žáci jsou tam hierarchicky stejně umístěni jako učitelé. Zdraví se „ahoj“. Například když jsem šla k zubaři, tak jsem jenom učitelovi napsala SMSku, že nepřijdu. Učitel nevyučuje klasicky, že by říkal: „Tohle se stalo,“ ale spíše v té třídě působí jako koordinátor diskuze a směřuje to někam. Na druhou stranu tam učitelé nemají respekt, takže mi to někdy přišlo až ujetý. Říkala jsem si, že by trochu respektu ti učitelé mohli mít.
Setkala jsi se vyloženě s nějakým problémem?
Jo. Například, student se tam může učitele zeptat: „ Hele, můžu si teď dojít na kafe? Už jsme se toho učili hodně.“ A učitel mu na to odpoví: „Dobrá, máte 10 minut.“ Žáci jsou nakonec pryč 15 minut, a když se vrátí, tak přijdou s chipsama a jedí je ve třídě. Navíc je povolené být při hodinách na mobilech a noťasech. Žáci si nepíší do sešitu, ale dostanou od školy notebook, který je pro to určený. Všechno by si tam měli psát, ale co si budeme povídat. Hodně lidí tam bylo jenom na Facebooku.
Kdybys měla porovnat, co my v České republice naučíme za rok a co oni v Norsku, jaký by byl výsledek?
Já to nerada porovnávám. Ale musím říci, že z Česka vím víc takových těch informací, které vlastně vím, že v životě nepoužiji. V Norsku se zase musí víc přemýšlet a vyjadřovat se. Taky se ale může stát, že nějaký Nor neví, že hlavní město Belgie je Brusel. S tím jsem se tam setkala.
Jaké jsi měla v Norsku doprovodné aktivity v rámci YFU?
Celkem jsem měla 3 oficiální semilnáře. Na podzim jsem měla jeden, který byl pouze pro můj region, takže nás tam bylo asi tak 10. Potom byl větší půlroční a předodjezdový. Dále se konaly i neoficiální akce. Já byla pouze na jedné. Byl to výlet do hor, kde jsme přespávali v iglú.
V iglú?
Ono to nebylo iglú, ale byla to taková jáma, kterou jsme si vykopali do sněhu. Udělali jsme si takový pokojíček, kde jsme si lehli a spali jsme. To bylo naprosto úžasné. Tady to by se dalo označit za hlavní důvod, proč jsem chtěla jet do Norska. Chtěla jsem zažít něco, co bych nikde jinde nezažila – rozdělávat oheň na sněhu, vidět soba, losa,…
Viděla jsi i polární záři?
Ano, je úžasná. Bydlela jsem hodně na severu, takže jsem zažila polární den i polární noc.
Už víš, co bys chtěla v budoucnu studovat?
Popravdě vůbec nevím, protože mi ten zahraniční pobyt úplně zamotal hlavu.
Zvažuješ studium v Norsku?
Do Norska se na vysokou školu neplánuji vrátit. Ráda bych zkusila i nějakou jinou zemi, ale určitě bych se ráda vrátila se do Norska alespoň na léto a pracovala tam.
Jaký byl pro tebe návrat z Norska?
Po příjezdu domů jsem utrpěla šok. Nevěděla jsem, kam vlastně patřím, co budu dělat… Člověk si v zahraničí zvykne, přizpůsobí se jiné kultuře. Když jsem se po roce vrátila, tak jsem si uvědomila, jak moc postrádám svoji norskou část – to, jak se chovám v Norsku. Zároveň jsem si uvědomila, že se to doma vůbec nezměnilo. Připadala jsem si, že jsem byla jenom na delších prázdninách.Jediné, co se změnilo, jsem byla já.