Přemýšlel/a jsi někdy nad tím, jaké by to bylo jet do nejvyššího pohoří světa – Himalájí? Skupinka plzeňských středoškoláků se rozhodla, že si svůj sen splní již toto léto. Během třítýdenní expedice No Limits navštíví spolu s vozíčkářem Janem Krauskopfem oblast Malého Tibetu. Zajímá tě, co všechno předchází takové výpravě? Nebo chceš jenom načerpat inspiraci? Ať tak či tak, přečti si rozhovor s účastníkem expedice, Tomášem Marťákem.
Jak bys ve zkratce popsal projekt No limits Himalaya 2016?
Cílem našeho projektu je třítýdenní srpnová cesta do Himalájí, kterou s námi absolvuje vozíčkář Honza Krauskopf. Vrcholem celé expedice budou 3 dny, kdy budeme plnit vlastní cíl. Školitelé nás budou přes tu dobu kontrolovat jen ráno a večer a zakročí jen kdyby se něco stalo. Celé tři dny si tedy budeme plánovat vlastní program a dělat vše podle sebe.
Himaláje se nachází na obrovské ploše. Kam přesně máte namířeno?
Pojedeme do oblasti Malého Tibetu, která se jmenuje Ladakh a nachází se na severu Indie.
Jak moc je tam náročný terén, vzhledem k tomu, že jedete s vozíčkářem?
Z toho, co jsem slyšel, tak ani moc ne. Sice se budeme pohybovat ve výšce 3 500 až 5 000 metrů nad mořem, ale těmi nejvyššími místy budeme jenom projíždět. Jinak by cesta měla probíhat v klidu, protože tam mají být i cesty, po kterých se dá prý rozumně chodit.
Kdo všechno se tohoto projektu účastní?
Základ tvoříme my, studenti tří plzeňských gymnázií a jednoho pražského. Celkem je nás jedenáct. Akci zaštiťuje Duke of Edinburgh v Česku a Štěpán Pastula, který teď právě podstupuje školení DofE a pojede na expedici s námi. Člověk, který má tuto expedici na svědomí, je pan Antonín Kolář, učitel českého jazyka a dějepisu z Masarykova gymnázia. A samozřejmě nemůžu zapomenout na vozíčkáře Jana Kraupskofa, se kterým tam pojedeme.
Jak probíhala příprava na vaši cestu?
Příprava ještě pořád probíhá a má několik fází. První fáze přípravy probíhala v Domaslavi na faře, kde jsme tři dny přespávali. Nebylo tam topení, takže jsme si museli topit sami. Přes noc tam bylo asi devět stupňů, takže to byla taková malá simulace podnebí v Himalájích. Hlavní náplní programu byly teambuildingové aktivity. Další část přípravy proběhla přibližně před měsícem v Českém lese, kde jsme tentokrát ale byli jen 2 noci. První noc jsme spali ve srubu a druhou ve stanu. Tam jsme se naučili orientovat v mapách a manipulovat s Honzovým vozíčkem. Taky jsme tam natáčeli videospoty, které můžete vidět na Penězdroj.cz a na našem Facebooku.
Co plánujete teď?
Teď pracujeme na propagaci a sháníme podporu. Máme za cíl vybrat na Penězdroj.cz 150 000 Kč, takže se teď snažíme program propagovat na různých stránkách, bez vybraných peněz cíl nesplníme. Abychom následně mohli shánět peníze u konkrétních osob a organizací, musíme nejprve zajistit, aby o nás vědělo co nejvíc lidí a ideálně sledovali naši Facebookovou stránku, která nám slouží jako hlavní spojka s veřejností.
Jaká je tedy finální částka, která pokryje všechny náklady?
To zatím nevíme, ale dovolím si tvrdit, že to bude nějakých 400 000 Kč.
Jaké si myslíš, že musí mít člověk vlastnosti, aby mohl absolvovat takovouto expedici?
Zaprvé musí být člověk neskutečně pracovitý, jinak by se ani plánování nerozjelo. A No limits Himalaya je projekt, do kterého se musí aktivně zapojit opravdu každý člen týmu, aby všechno fungovalo. Každý máme svoji funkci, já například překládám články a spoty do angličtiny. A ostatní třeba točí videa, shání podporu a nebo píší články. Takhle to máme všechno různě rozdělené. Právě proto musí být všichni spolehliví a zodpovědní, musí umět spolupracovat v týmu, protože to tam jinak spolu ty tři týdny nevydržíme.
Jakou máte partu, vycházíte spolu? Nemyslíš si, že by mohla nastat ponorka?
Ani ne, zatím z toho, co vím, tak do toho všichni něco dávají a snaží se. Na přípravných expedicích se nám třeba stalo, že i když jsme byli úplně ztracení a měli jsme jenom mapu a nevěděli jsme, kde jsme, stejně jsme se nakonec našli a všechno dobře dopadlo.
Jakých nástrah se bojíš? Co by mohlo ohrozit expedici?
Expedici by mohlo ohrozit, kdybychom si špatně sbalili a také možnost, že bychom nesehnali dostatečnou podporu. Mohly by nám chybět tyče do stanu, což se nejspíš ale nestane. Taky by nám mohlo chybět jídlo. Sice nejspíše budeme mít k dispozici koně, to bude mít na starosti Honza, takže ani tady s tím by neměl být žádný problém. Myslím si, že vždycky si snad nějak dokážeme poradit. Špatné by bylo, kdyby se tam někdo zranil, nebo by měl výškovou nemoc a neřekl by to, což by mohlo eventuálně ohrozit jeho či její zdraví.
(Poznatek redaktora: Výšková nemoc se u každého jedince projevuje jinak. Je způsobena nízkou koncentrací a malým parciálním tlakem kyslíku ve vysokých nadmořských výškách.)
A co na to říkají tví rodiče? Nemají strach?
Moji rodiče z toho mají děsnou radost a asi mi i závidí, tedy hlavně táta. Ale oni už jsou zvyklí, že cestuji. My dokonce i sami hodně cestujeme, takže se mě rozhodně nebojí nikam pustit, obzvlášť pokud to bude s panem Kolářem.
Vaše expedice je součástí programu DofE. Mohl bys nám ho prosím popsat?
Program se jmenuje Mezinárodní cena vévody z Edinburgu. Je v něm několik úrovní, které se dají splnit – bronzová, stříbrná a zlatá. Já teď právě plním zlatou úroveň a vypadá to asi tak, že se musím věnovat dobrovolnické aktivitě, rozvoji talentu, sportovní aktivitě, dobrodružné expedici a akci s pobytem. Prvním třem aktivitám se musím věnovat minimálně hodinu týdně po dobu jednoho roku a jedné z aktivit se musím věnovat ještě půl roku navíc. Expedice má trvat minimálně tři dny a dvě noci a pobyt musí trvat minimálně pět dní a čtyři noci. V každé aktivitě si účastník zvolí svůj cíl, kterého se snaží dosáhnout, a tak se postupně zlepšuje. Ve skutečnosti ale dotyčný cíle dosáhnout nemusí. Stačí, když prokáže, že na tom pracoval a doopravdy se zlepšil. Já jsem si například vybral jako rozvoj talentu hru na příčnou flétnu, jako sportovní aktivitu hru vodního póla, jako dobrovolnictví doučování angličtiny na Masarykově gymnáziu, jako dobrodružnou expedici Himaláje a jako pobyt České fórum evropského parlamentu mládeže v Jihlavě. Rozhodně to ale nejsou jediné činnosti, kterým se věnuji. Často se účastním různých olympiád a soutěží. Třeba ve hře na flétnu jsem si stanovil cíl dostat se do ústředního kola v soutěži základních uměleckých škol a to se mi už povedlo. Mimo to hraji ještě v kapele naší ZUŠ, jako sólista na koncertech a v různých souborech, takže mám doopravdy nabitý program. Hraji i na piano, ale tohle všechno jsem dělal už dlouho před tím, než jsem začal s DofE.
Co plánuješ po Himalájích?
Já mam hned další velký cíl, a to jít na vysokou do Skotska, tedy jestli se to povede. To bych musel mít samé jedničky na maturitním vysvědčení. Jestli se všechno vydaří, pojedu tam dva týdny po expedici, do té doby se snad aklimatizuji.
Jak bys motivoval další středoškoláky k mimoškolním činnostem?
Já ani nevím, jestli má cenu někoho motivovat. Jestli prostě nechtějí jenom sedět doma jako pecky, můžou něco dělat. Stačí se podívat na internet a najdou desítky, ne-li stovky různých aktivit, kterým se mohou věnovat. Je to jenom na nich. Každý se musí sám rozhodnout, jestli chce nějakých 70 let sedět ve svém volném čase doma na zadku, nebo jestli chce něco zažít a mít na co vzpomínat.
Na co se nejvíc těšíš?
Těším se na to, jak to bude v Himalájích vypadat. Docela by mě také zajímalo, jestli budu mít výškovou nemoc, jací budou zdejší lidé a jestli se nám podaří setkat se s Dalajlámou.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
Jako dovednost jsem si zvolil hru na bicí. Ta mě fascinovala už od dětství, ale sen se mi splnil o něco později. U sportu jsem si vybral parkour. Asi zbourám lidem představu, že někde skáču s koněm přes překážky. Skáču přes překážky, ale bez koně. Jde o to, dostat se z bodu A do bodu B, co nejkratší cestou, bezpečně a rychle. V rámci dobrovolnictví jsem strážný anděl (krycí jméno Anděl 261). Klub strážných andělů vznikl v rámci kulturního programu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015, kdy parta dobrovolníků (nyní okolo 300 členů) pomáhá s přípravou a organizací kulturních akcí. Samozřejmě pokračujeme i v roce 2016, tento projekt má fungovat i v následujících letech.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
Jako dobrovolnickou aktivitu jsem si vybrala skauting. Už několik let jsem vedoucí v 28. oddílu Vločka. Někdy mám pocit, že mi prasknou nervy, ale i přes to mě práce s dětmi moc baví a obětovaný čas a úsilí se mi mnohonásobně vrací. V oblasti sportu se věnuji běhu na dlouhou trať. Mým cílem, který jsem si stanovila, je uběhnout půlmaraton. Jako poslední činnost jsem si zvolila hru na kytaru. Hraji druhým rokem, takže jsem zatím začátečník, ale kytara mě začala bavit víc než jsem si myslela a pořád se těším, až toho budu umět zase o kousek víc.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
Jako sport cvičím jógu, jako dovednost jsem si vybrala kresbu a jako dobrovolník pomáhám ve veterinární ordinaci.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
V rámci DofE se věnuji aikidu, šachům, které hraji již několik let a jako dobrovolnictví jsem si zvolila Program Pět P. Na akci s pobytem jsem vycestovala do španělského města Valencie, kde jsem si zlepšila svoji španělštinu.
Není to jen expedice, která proběhne a slehne se po ní zem. Můžete se těšit na blog, film, knihu, výstavy a jiné. Takže expedici budete moci prožít s námi a zůstat s námi v kontaktu i během našeho pobytu v Ladakhu.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
Vybrala jsem si hru na příčnou flétnu, protože na ni hraji odmalička. Kromě toho ještě cvičím aikido a doučuji angličtinu.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
V rámci sportovní aktivity se věnuji lezení. Lezu již sedm let závodně na stěně, ale nepohrdnu občas ani skálou. Jako cíl jsem si stanovil zdolání cesty obtížnosti sedm. V rámci dovednosti se věnuji chemii. Již jeden a půl roku docházím na Fakultu jaderné fyziky a inženýrství ČVUT v Praze za profesorem Martinem Vlkem. Učím se zde zásady počínání v laboratoři a tomu, jak zacházet s přístroji v laboratoři, ale mám ještě co zlepšovat. V rámci dobrovolné činnosti ministruji každou neděli a někdy i ve čtvrtek v Břevnovském klášteře a občas vypomáhám s různými akcemi pořádanými klášterem. Jako cíl jsem si zde vybral zvládnutí práce s misálem.
Jakým aktivitám se věnuješ v rámci DofE?
V rámci dobrovolnické činnosti každou středu docházím do o. s. Ty a Já, kde tvoříme s mentálně postiženými kapelu a trénujeme na vystoupení, či se jen opájíme hudbou. Pokud jde o péči o mou schránku tělesnou, pravidelně běhám kratší dlouhé běhy, takových 6 – 8 kilometrů. A svou dovednost jsem rozvinul ve hře na kytaru, tedy doufám v to. Svůj týdenní pobyt jsem strávil jako asistent na letním puťáku Festiny Lente. A teď se koušu Tibetem.
Foto: Antonín Kolář