Stres a škola – spojení, které jen tak někdo nezničí. Kdyby se o to někdo pokusil, bylo by to, jako by snažil rozdělit opice a banány. A co z toho vyplývá? Stres zužoval, zužuje a bude zužovat staticíce českých středoškoláků za účelem větší výkonnosti. Častokrát tento bič doopravdy funguje, ale někdy se změní z nevinného nástroje v časovanou bombu.

Příběh Lukáše

“Moje nemoc začínala méně častými výpadky. Vždy, když jsem se ocitl před nějakou větší zkouškou, na které mi záleželo, nějak se to zvrtlo. Nejprve se mi v mozku objevily negativní myšlenky, které mi říkaly, že to nezvládnu a bude to trapas. Postupně ten kolotoč myšlenek přešel v černo – už jsem vůbec nemyslel, poddal jsem se strachu, a brečel jsem.

Po několika takovýchto výpadcích jsem se bál nejen negativních myšlenek, ale navíc i toho, že budu mít další výpadek. A pak po dalších a dalších výpadcích už zbylo jen černo a strach z výpadků.

Došlo to až do fáze, že jsem se začal vyhýbat kontaktu s lidmi, přestal jsem mluvit a nejraději jsem trávil čas v posteli a přemýšlel o sebevraždě. Pomohla mi až moje kamarádka, která řekla, že takhle to dál nejde, a dokopala mě k psychologovi. Po první schůzce jsem necítil žádnou změnu, ale po roční terapii se dnes cítím skvěle. Psycholog mi pomohl poskládat střípky mé osobnosti dohromady a ukázal mi jak žít.”

Zajímavá čísla

  • 24,5 % dotázaných užívá psychofarmaka
  • 16,1 % studentů VŠ má sklony k sebevraždě
  • 36,4 % studentů VŠ trpí depresemi
  • 41,6 % studentů VŠ trpí úzkostmi

Průzkum byl proveden mezi studenty na desítkách univerzit po celém světě.

Učení – mučení?

Snad každý zná ten pocit, když večer sedí nad otevřenou učebnicí snaží se toho nacpat do hlavy co nejvíc, ale ono to prostě nejde. Člověku se rázem začnou v hlavě přemítat krizové scénáře, ve kterých si představuje ty nejhorší varianty svého neúspěchu. Někdo si s tím po chvíli přestane lámat hlavu a je mu úplně jedno, jak to nakonec dopadne. Někteří lidé to však nemohou dostat z hlavy, ani když se snaží. Stres je ochromí natolik, že nemohou v noci spát, mají chuť brečet a křičet, je jim špatně od žaludku a jsou neuvěřitelně nervózní.

Pokud se takovéto stavy opakují častěji, mohou přerůst až v duševní nemoci, které jsou výsledkem poruch určitých funkcí mozku. Mají mnoho různých příčin, ale celkově se jedná o výsledek interakcí mezi geny člověka a jejich okolím. Řadíme mezi ně poruchy nálady, psychózy, úzkosti, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, obsesivně-kompulzivní poruchy a další.

Častokrát se ve společnosti setkáváme s tím, že lidé nejeví zájem o to, co odehrává uvnitř nás. Veškeré psychické problémy pak odsuzují jako výmluvy a slabosti, se kterými se měl dotyčný vypořádat sám. Mentální poruchy však nejsou známkou slabosti ani morálního selhání. Tyto nemoci se vyskytují na celém světě, ve všech kulturách a ve všech ekonomických skupinách. 

Statistika říká, že 1 z 5 teenagerů trpí mentální poruchou. Jak je tedy možné, že se na zdravotní péči o duševní zdraví vydávají asi jen 4 procenta z celkového rozpočtu na zdravotní péči?

I v dnešní době je psychické zdraví stavěno do pozadí vůči fyzickému zdraví. Proč? Duševní nemoci bývají často okolím zaměňovány za “simulování”, protože nejsou na první pohled vidět. Dochází tak k tomu, že prvotní příznaky nejsou z důvodu předsudků a strachu včas rozpoznány, a mohou se tak následně projevit v plné míře.

Na studenty působí každý den nesčetně stresových faktorů, které jim klidu rozhodně nepřidají. Věci nepřilepšuje ani to, že amygdala (část mozku) se vyvíjí rychleji než další části mozku, které jsou jsou zodpovědné za rozhodování a uvažování. Z toho vyplývá, že středoškoláci jsou náchylnější psychické nestabilitě, a tudíž i k depresím, úzkostem, sebepoškozování,…

 

Prevence psychických onemocnění ve školách?

Na každé škole by se mělo nacházet fungující poradenské pracoviště poskytující studentům podporu. Mezi pracovníky by měli být: metodik prevence, výchovný poradce, speciální pedagoga, školní psycholog a případně i sociální pedagog či etoped. Krásná představa, že? Realita je ovšem v mnoha případech spíše opačná.

Snad na všech školách najdeme minimálně jednoho výchovného poradce. Problémem je, že ne vždy se jedná o osobu, jíž by se studenti chtěli svěřit. Co za tím stojí? – Výchovní poradci mohou být učitelé, kteří učí dalších x předmětů, a proto nemají čas ani chuť poskytnout studentům podporu. Zároveň existují případy, kdy si výchovný poradce nenechá důvěrné informace pro sebe a sdělí je dalším pracovníkům školy, kteří jich zneužijí proti studentovi. Nejhorším typem výchovného poradce je “výchovný poradce” – člověk, který je výchovným poradcem asi tak stejně, jako je blecha medvědem.

“Mnozí lidé mi říkají: “Nestěžuj si, až vyjdeš školu a začneš pracovat, bude toho stresu ještě víc. A co hůř, většinou půjde o mnohem důležitější věci, než je špatná známka. Aspoň tě na to škola částečně připraví.” S první částí výroku souhlasím, ale s druhou rozhodně ne. My studenti vnímáme problémy ve škole stejně silně, jako dospělí vnímají své problémy.”

Ve škole trávíme my, studenti, většinu svého dne. Škola by nám měla být schopna poskytnout alespoň jednu důvěryhodnou osobu, na kterou bychom se mohli kdykoliv obrátit a požádat ji o pomoc. Chceme toho skutečně tolik?

Měla by být ona důvěryhodná osoba zároveň učitelem? Jaké by měla mít postavení ve škole? Co všechno by spadalo do jejích povinností? Využili byste někdy její pomoci? 

Napište nám svůj názor!

Neváhej požádat o pomoc

Jestli i ty máš nějakého “strašáka”, nejlepší možností, jak se s ním vypořádat, je svěřit se někomu blízkému nebo vyhledat pomoc u psychologa. Nemusíš se za své problémy stydět, ba naopak je dobře, když si je uvědomíš a rozhodneš se s nimi něco udělat. Pravdou je, že kdyby psychologa navštěvovalo více lidí, svět by byl ihned klidnější a hezčí.

 Nevypusť duši

Nevypusť duši je studentská kampaň, která využívá sociálních sítí šíření faktů, boření mýtů a zlepšení prevence v oblasti duševního zdraví. Na jejich facebookových stránkách najdete zajímavá videa, články a memy, díky kterým se dozvíte nejen o sobě mnoho zajímavých věcí.

 Linka bezečí

Jestliže tě něco trápí, není nic jednoduššího než se obrátit na Linku bezpečí. Je anonymní, je zdarma a funguje 24 hodin denně. Když je člověku úzko, častokrát sám nevidí žádné řešení. S pomocí odborníka se však možná podaří najít schůdnou cestu.

Switch to English

Česká středoškolská unie, z. s.
Plovdivská 3426/9, 143 00 Praha 4
info@stredoskolskaunie.cz
+420 725 510 142

Náš Facebook | Náš Twitter