Jan Papajanovský patří k třem zakladatelům České středoškolské unie. V roce 2013 se zároveň stal jejím prvním předsedou. Jak ČSU vznikala, jak se vyvíjela a co říká první předseda na současný vývoj ČSU? Rozhodli jsme se s ním v rámci pětiletého výročí udělat rozhovor a zjistit to.
Začátky a Studentská unie
Co tě motivovalo, aby ses stal spoluzakladatelem ČSU?
Byl jsem už nějakou dobu předseda naší studentské rady. Kraj nás chtěl sloučit s jinou školou, proti čemuž jsme udělali petici. Nakonec se nám slučování po sérii demonstrací podařilo zastavit. Totéž ovšem čekalo i jiné školy, které jsme tehdy kontaktovali, povzbudili, aby také uspořádali nějaké protesty. Tehdy mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby se studentské rady nějak trvaleji provázaly.
Takže jsi tvůrcem myšlenky propojení samospráv?
Ne tak docela. My kluci z děčínského gymplu jsme jednou seděli na obědě ve školní jídelně a ten nápad sdružit studentské rady dostal u toho oběda kamarád Zdeněk Machala. Já jsem se pak nějak dostal do čela týmu, který ten nápad začala realizovat. Založili jsme občanské sdružení s názvem Studentská unie. Tu jsme po nějaké době přejmenovali na Středoškolská unie. Byli jsme tam my, další školy z kraje a pár gymplů z Prahy. Snažili jsme se vyvíjet nějakou činnost. Pak jsme zjistili, že existuje Sdružení gymnaziálních samospráv. Což nebylo sdružení, spolek ani neziskovka. Byl to jen neformální projekt, za kterým stál Filip Jelínek, Sebastian Schupke a další. Impulz pro vznik ČSU byl takový, že jsem napsal Filipovi Jelínkovi, s kterým jsem se znal z Pražského summitu. Psal jsem mu, jestli by se nechtěl potkat. Protože existovala Středoškolská unie a Sdružení gymnaziálních samospráv, tak jsem mu nabídnul, jestli by to nějak nechtěl dát dohromady. Tak jsme se sešli a vypracovali stanovy nového spolku, který obě naše uskupení nahradil.
Proč jsi se stal historicky prvním předsedou ČSU zrovna ty?
To je otázka dost na tělo. Když jsme se sloučili, vyvstala samozřejmě otázka obsazení funkcí v novém sdružení. Snažili jsme se nejprve dohodnout, ale nakonec se to nepovedlo, bylo příliš kohoutů na jednom smetišti. Kandidoval jsem tak já a Filip Jelínek, což bylo vlastně přirozené. Já jsem vedl jednu organizaci a Filip Jelínek druhou. Bylo to nakonec docela vypjaté a těsné, zvolen jsem byl já, ale na naší spolupráci to potom žádný negativní vliv nemělo.
Kolik lidí se účastnilo prvního republikového sněmu?
Sněmu se účastnilo přibližně 15 delegátů a dalších 15 studentů ze samospráv.
“Tehdy mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby se studentské rady nějak trvaleji provázaly”
Zrod nové organizace
Jak vzniknul název Česká středoškolská unie?
Když se Středoškolská unie slučovala se Sdružením gymnaziálních studentů, chtělo to nový název, aby to nepůsobilo, že oni se k nám připojili, abychom byli rovnocenní partneři. Takže jsme vymysleli název Česká středoškolská unie. Na stránkách ale pořád máme stredoskolskaunie.cz, protože už jsme jako Středoškolská unie měli koupenou doménu a web hotový. Nechtělo se nám to měnit, tak to tak zůstalo dodnes.
Co obnáší založit neziskovku?
Tehdy platil ještě starý občanský zákoník, takže to bylo dost jednoduché. Stačilo sepsat stanovy a poslat je dopisem na ministerstvo vnitra. Dneska už je to administrativně o dost komplikovanější.
Jakou jsi měl půdvodní vizi vývoje ČSU?
Moje představa byly jakési studentské odbory. Když se bude posuzovat nějaká otázka školství, ministerstvo se nás zeptá. A také jsem chtěl, aby ČSU iniciovala témata a prezentovala své názory. Jedna představa byla fungovat na celostátní úrovni a zároveň podporovat jednotlivé samosprávy na jednotlivých školách.
Jak jste se dostali do povědomí médií a obecné veřejnosti?
Já teď teda budu mluvit jen za první rok mého mandátu, pak jsem už v ČSU nepůsobil. Bylo to poměrně obtížné. Pomohly tomu 3 klíčové věci. Začali jsme spolupracovat s EDUinem. Ti nás hodně vyzdvihli, dělají opravdu skvělou práci. Druhá věc, která nás zmedializovala, byla kampaň proti dabingu. Byli jsme docela radikální. Volali jsme po rušení dabingu. Nedělali jsme si iluze, že by se nám to hned povedlo, vyřešit takovou velkou věc, ale dost jsme na tom mohli profilovat. Další byla organizace předvolební debaty. V roce 2013 probíhaly parlamentní volby. A jelikož bylo před volbami, bylo snadné politiky kontaktovat, každý se chce před volbami zviditelnit. Tehdy na debatě jsme získali řadu užitečných kontaktů.
Čeho jsi za rok svého mandátu předsedy dosáhnul?
Uspořádali jsme 2 republikové sněmy, rozjeli jsme kampaň Ne dabingu. Taktéž jsme řešili hodně organizačních věcí. Jak budeme komunikovat se samosprávami a podobně. Po skončení mého mandátu jsem přešel do dozorčí rady.
Co se vám za rok tvého mandátu nepodařilo?
Čekal jsem, že ten růst bude rychlejší. Že bude víc akcí, víc samospráv a tak. To, jak ČSU vypadá dneska jsem doufal, že se stane za rok. Byl jsem ale přehnaně optimistický. Museli jsme se všechno učit a u toho zvládat školu. Já navíc nejsem z Prahy, takže zúčastnit se v hlavním městě nějaké schůzky bylo obtížné už jen kvůli docházce, protože to bylo na celý den. Vzpomínám si, že jsme měli setkání s tehdejším ministrem školství, Daliborem Štysem a na gymplu mi to odmítali omluvit. Vyvíjelo se to zkrátka pomalu. Dnes už mi to ale přijde přirozené.
Jak se vyvíjela vzdělávací politika organizace?
Ta dlouho nebyla. V předsednictvu jsme měli různé názory, které jsme prezentovali v médiích. V žádné jednotné podobě ale neexistovala. Pak až po třech letech vznikla Revoluce na střední.
Co si myslíš o současné ČSU?
Současné předsednictvo odvádí skvělou práci. Jsem rád, že máme v týmu ČSU hodně lidí. Také mě těší účast na sněmech a obecně aktivita členů.
Jsi na ČSU pyšný?
Jsem. Chtěl jsem, abychom založili něco, co po nás zůstane a bude pokračovat, nezanikne. Opravdu jsme se toho tehdy báli. A přitom je to rok od roku lepší. Není nic lepšího než vědět, že organizace, kterou jsem zakládal a dal jsem do ní tolik energie, prosperuje. Ale stejně to nejdůležitější, co ČSU dělá, není ten vnější vliv, ale to, jaký má vliv na ty lidi, co v ní působí a aktivně se do ní zapojují. I kdyby se na základě činnosti ČSU nic nezměnilo, tak už ten efekt je super v tom, že se mnoho lidí naučí vystupovat a dělat různé věci, ke kterým by se jako středoškoláci za normálních okolností nedostali.
