Sexuální násilí ve vztazích mladých lidí: V rámci fóra MeltingPot debatovala i odbornice Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády
Česká odnož mezinárodního fóra MeltingPot, které mnozí znají z festivalu Colours of Ostrava, se letos koná online. Na debatě o sexuálním násilí ve vztazích mladých lidí vystoupila Lucie Ingrová, odbornice pracující v projektu z Norských fondů Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády. Tento projekt má za cíl zlepšit podporu obětem genderově podmíněného násilí a zkvalitnit jeho prevenci. Lucie Ingrová proto koordinuje workshopy prevence sexuálního násilí a kybernásilí pro studenty ve věku 13-17 let. Diskutoval s ní Honza Vojtko, individuální a párový psychoterapeut, lektor a facilitátor. Debatu moderovala slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová.
Jak vypadá partnerské násilí?
V úvodu debaty Vojtko osvětlil, jak může vypadat násilí v partnerském vztahu a jak ho rozpoznat. Klíčová je v něm absence souhlasu. Pokud k sexuálnímu násilí ve vztahu dojde, pro oběť i původce násilí je ovšem často těžké rozpoznat, že skutečně o násilí šlo. Jen zlomek původců a obětí partnerského násilí přitom vyhledá pomoc a začne problémy rozkrývat.
Roli v „neviditelnosti” partnerského sexuálního násilí hrají například stereotypní představy o znásilnění páchaném cizím člověkem v temném zákoutí parku. Většinou má ale znásilnění sofistikovanější formu nátlaku ve vztahu. Dopady různých forem znásilnění jsou ale podobné.
Mýty, stereotypy a sexuální násilí
Kromě stereotypů o podobě znásilnění se v tomto tématu odráží i stereotypy genderové. V české a slovenské společnosti jsou podle Vojtka stále běžné mýty o neschopnosti mužů ovládnout své touhy a pudy kvůli vyšší hladině testosteronu, přestože tyto představy byly mnohokrát vyvráceny psychologickými studiemi. Vojtko zdůraznil, že jen jeden ze 300 pachatelů znásilnění je odsouzen, a to většinou podmínečně. Většina znásilnění nicméně není vůbec nahlášena (dle Ingrové je to 92-95 %), což je částečně způsobeno právě stereotypy o znásilnění.
Ingrová rovněž uznala, že jsme zatíženi stereotypy. Projevují se například v tendencích žen nepřipustit si, že je partner znásilnil, protože daná forma nátlaku a submisivní role ženy byly přítomny i v životech jejich matek nebo babiček. Lidé si tento vliv stereotypů uvědomují postupně a často až během pozdějšího života. Mladí lidé jsou ale tomuto tématu otevření a genderové stereotypy probírají čím dál více.
„Svět se mění a otevírá, a to není nic, co my bychom mohli nějakým způsobem zastavit. To tak prostě je. Mladá generace to cítí z první ruky a je pro ni strašně důležité o tom komunikovat,” sdílela Lucie Ingrová.
Oboustranný souhlas je v intimním chování základ
Podle Vojtka by před jakýmkoliv intimním chováním měla proběhnout otevřená konverzace, nebo alespoň odsouhlasení toho, co oba zúčastnění chtějí dělat a kde jsou jejich hranice. Pro mnohé to zprvu může být nepřirozené a náročné, dlouhodobě to ale ve vztahu vytváří bezpečnější prostředí. Kvalitní vztah by měl být vždy založen na vzájemném respektu.
Lucie Ingrová vysvětlila, že souhlas k sexuálnímu chování má být nadšený (nikoliv lhostejný či rezignovaný) a daný svobodně bez vyhrožování, nátlaku nebo vlivu nerovnováhy moci: „Měli bychom dávat souhlas na konkrétní věc. Proto je tak důležité se o sexu bavit otevřeně. Protože to, že řeknu ano ve chvíli, kdy mě někdo líbá nebo se se mnou mazlí, neznamená, že říkám ano na sex.”
Souhlas je zároveň dočasný – souhlasem s intimním chováním v jednu chvíli nedáváme automatický souhlas se stejným chováním o pár hodin nebo dnů později. Zde Ingrová vyvrátila mýtus, podle kterého neexistuje znásilnění v manželství. Zdůraznila také to, že souhlas nemusí být verbální. Může jít „jen” o průběžné sledování signálů partnera či partnerky a ujištění se, že chce pokračovat, pokud se například ošije nebo stáhne.
Sexuální nauka ve školách je nedostatečná
Navzdory důležitosti komunikace a souhlasu podle výzkumu České středoškolské unie (ČSU) 75 % lidí ve škole nikdy o konsentu (tj. souhlasu) neslyšelo. Zároveň je to jedno z témat, o kterých by se studující nejvíce chtěli bavit. O sexuální nauku celkově je z jejich strany obrovský zájem, který školy v současnosti nejsou schopny pokrýt. Možná nejvíce alarmující údaj ČSU je, že 40 % dotázaných se o sexu jako takovém ve škole nedozvědělo nic.
Kde se tedy mladí o sexu učí? Většina se k odpovědím na své otázky dostává přes vrstevníky. Chlapci navíc už kolem 12. roku života pravidelně sledují pornografii, která je nezřídka protkána násilím. Dnešní mládež je i proto dle Vojtka úzkostnou generací, a to navzdory zdánlivě snadnému přístupu k informacím (např. na internetu).
Sexuální násilí mezi mladými lidmi
Když se během psychosexuálního vývoje mladý člověk potýká s frustrací v rámci rodiny, může mít nevědomou tendenci ji ventilovat skrze násilné chování. Často je ale podle Vojtka sexuální násilí mezi mladými spíše výsledkem „neumětelství” – kvůli nedostatku kvalitních informací jedinec vlastně neví, jaké chování je v pořádku a kdy už překračuje hranice.
Vojtko zároveň zdůraznil alarmující data amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, podle kterého 26 % žen a 14 % mužů, kteří v průběhu dospělosti zažívají psychické, fyzické nebo sexuální násilí, mělo první kontakt s tímto typem násilí už před 18. rokem věku. Sexuální násilí mezi mladými se tedy promítá i do jejich dospělého života a nelze ho přehlížet.
Jak by měla sexuální nauka vypadat? Workshopy Úřadu vlády jdou ve školách příkladem
Podle Ingrové jsou pilíři kvalitní sexuální nauky ve škole společné lekce chlapců a dívek a otevřená komunikace. Na workshopech, které sama Ingrová koordinuje, je klíčové vzájemné sdílení pohledů. Obsahově jsou workshopy zaměřené na konsent, tělesnou integritu a komunikaci hranic. Ingrová uvedla, že většinou stačí se správně zeptat a studující si sami odpoví, aniž by je lektorující nabádali. Během společné diskuze si pak názory vyměňují a přetváří.
Vojtko doplnil, že k sexuální nauce by měla být přidružena výuka emoční a sociální inteligence. Mladí by se měli učit komunikovat na základě vlastních zkušeností a pocitů. V zásadě by k tomu stačila empatie, ale ta ve standardním školství, založeném na memorování a výkonu, rozvíjena není.
Jak mluvit s vlastními dětmi o sexu a intimitě? „Odpověď je unést trapnost”
Na otázku, jak se vyhnout trapnosti při konverzacích o sexu v rámci rodiny, Vojtko reagoval jasně: „Odpověď je v tom unést trapnost.”. Podle něj je stud nevyhnutelný, může se ale dostavit i úleva, protože protějšek se cítí stejně. Důležité je začít: „Hledat svatý grál, jak si o tom správně povídat, je absurdní, protože to všechno musím najít, musím to nejdřív zkusit. […] Ptejte se: „Hele, já se s tebou chci pobavit o sexu, chceš něco vědět?””
Pro otevření citlivého tématu s dětmi můžeme třeba zlehka navázat na věci, se kterými se setkáváme, a zeptat se samotného dítěte na jeho pohled a otázky. Dobrým podnětem ke konverzaci o sexu mohou být třeba počínající romantické vztahy. Ingrová ovšem zdůraznila, že o intimitě a tělesné integritě je podle Světové zdravotnické organizace ideální začít mluvit, když jsou dítěti 3 roky, což mnoho rodičů překvapí.
Čas na změnu
Podle Vojtka i Ingrové se naše společnost nezadržitelně vyvíjí, a to obzvlášť co se týče genderových stereotypů. Vojtko zdůraznil, že aby tato změna byla co nejpozitivnější, je potřeba, aby se lidé učili nebýt defenzivní: „Je velmi důležité umět – a to je součástí emoční inteligence – oddělovat to, že tady se bavíme o mužích, ale nebavíme se o tobě, muži. To, že já to vztáhnu na sebe a beru to velmi osobně, může být velký problém.”
Dle sociální psychologie se v odporu k genderovým tématům odráží jev vědomé ignorace. Existuje už sice velké množství výzkumů, které vyvrací mýty a stereotypy o genderu a o sexuálním a domácím násilí, ale společnost tato zjištění vědomě ignoruje. Ingrová a Vojtko se nicméně shodují na tom, že naše společnost prochází neodvratitelnými změnami. Jaké budou jejich dopady je na nás.
„Svět se prostě mění, je 21. století. […] A není třeba hodnotit, jestli k lepšímu, nebo k horšímu, je prostě jiný. Tečka. […] Můžu a umím to zpracovat, nějakým způsobem se adaptovat a zkvalitnit si život,” shrnul Vojtko.
Celou debatu můžete shlédnout zde
Na webu Odboru rovnosti žen a mužů najdete také plnou verzi tohoto článku.
Citace byly upraveny za účelem lepší čitelnosti.
