Česká středoškolská unie v průběhu listopadu 2020 provedla mapování situace týkající se distanční výuky na středních školách.

Ačkoliv data ani závěry nelze plně vztáhnout na všechny studenty středních škol, ukázaly některé důležité trendy, kterým je třeba věnovat pozornost.

Oproti jaru došlo dle dat ke zlepšení distanční výuky, vyplynulo ale, že spoustu nedokonalostí se stále nepovedlo vyřešit a dosud přetrvávají. Jako primární problémy lze uvést nadměrné množství online hodin, nadměrnou psychickou zátěž, problémy se samostudiem, nedostatek sociálního kontaktu, či to, že velké části žáků online hodiny nevyhovují

Dále lze také říci, že doporučení ministerstva nejsou ve velké míře dodržována a závaznými nařízeními by šlo některým problémům předejít, např. přehlcení testy při návratu do škol.

Ačkoliv nelze generalizovat, rozdíly mezi typy středních škol odpovídají zjištěním MŠMT a ČŠI ohledně diferencí kvality výuky na těchto školách. Z hlediska ročníků lze ale říci, že s distanční výukou mají nejlepší zkušenosti žáci nižšího stupně víceletých gymnázií.

Dle obecných otázek ohledně distanční výuky lze usuzovat, že distanční výuka je nejlépe zorganizovaná v hlavním městě, neboť zde dle dat mají žáci k distanční výuce nejpozitivnější přístup a oproti jaru také vnímají největší zlepšení. 

Respondenti by za smysluplné považovali přenesení pozitivních atributů distanční výuky do prezenční. Takovými jsou například větší šíře využívání moderních technologií, či kladení důrazu na komunikaci. Dle odpovědí studentů a výhod, které u distanční výuky uváděli, lze také říct, že by prospěl větší důraz na sebevzdělávání a zaměření se na přednosti a zájmy studentů.

Jako obecné řešení problémů lze uvést větší kooperaci mezi pedagogy i studenty. Při běžné výuce, a o to více v distanční, by měly být brány ohledy na potřeby a časové možnosti žáka, měl by být uplatňován individuální přístup. Jako výsledek diskuzí o vyučování by pak mohla být výuka příjemnější i prospěšnější pro obě strany.

Na konci dotazníku jsme respondentům položili otázku: „Chtěl/a bys, aby škola využívala technologie a online nástroje více i v běžné výuce?“, na kterou více než polovina respondentů odpověděla kladně, přibližně 20 % si pak zachovalo neutrální přístup. To lze považovat za jasný apel ze strany studentů k další digitalizaci a modernizaci českého školství tak, aby kráčelo s dobou a připravovalo studenty ne na svět minulý, ale lepší svět budoucí.

Ačkoliv aktuální situace rozhodně není lehká a přináší mnoho úskalí, nabízí také prostor pro změnu, pro nové nápady a inovace. Nové podmínky přímo vyzývají k zapojení i jiných způsobů výuky než frontálních a jiných způsobů ověřování dovedností a znalostí než v písemném testu nebo před tabulí. Problémem ale často je, že pedagogové o jiných metodách neví nebo kvůli přehlcení na jejich zapojování nemají čas.