V poslední době se stále více lidí negativně vyjadřuje k úrovni českého školství. Neustále jsou omílány dokola kritické názory, že je české školství zastaralé, zpátečnické a celkově špatné. Ve třídách je příliš mnoho žáků, kteří se učí nepotřebné informace ze starých učebnic a nad nimi stojí kantoři otrávení svou mizerně placenou prací. Je tu nedostatek kvalitního vybavení pro školy, špatně nastavené zkoušky a testy včetně maturity. Otázka tedy zní – jak by to mělo být správně? Jakým směrem by se české školství mělo ubírat? Nyní vám představím takový svůj malý model střední školy budoucnosti a několik tipů jak vylepšit tu svou.
Technologie kupředu
Ať již bude škola vypadat jakkoli, bezpochyby v ní budou nalézat stále větší uplatnění moderní technologie. Již dnes ve školách nalezneme počítače, projektory, chytré tabule nebo školní tablety. Ne však ve všech. Pokud bychom se podívali na třídu, ve které se učili naši rodiče a srovnali ji s tou, ve které se učíme my, neuvidíme velký rozdíl – možná jen jinou tabuli a novou omítku. Jedním z důvodů, proč je české školství zastaralé, je skutečnost, že většina našich škol zůstává moderními technologiemi nepolíbena. Výuka zabývající se informačními technologiemi je spíše k smíchu než k užitku.
Škola budoucnosti by měla mít dostatek financí na moderní technické vybavení, díky němuž bude moci žáky praktickou cestou seznámit s novými technologiemi – dnes jsou to mobily a tablety, ale nikdo neví, jaká zařízení to budou za pár let. Budoucnost však neleží v těchto zařízeních jako samotných, ale v propojení, které nám mohou poskytnout – cloudová úložiště, sdílené soubory, online streamy z učeben, nebo třeba hologramy lidského těla či budov. Konkrétní využití samozřejmě záleží i na specializaci studentů; ke studiu architektury by mohli využívat třeba i 3D tiskárny. Pokud chcete vědět více o budoucnosti techniky ve vzdělávání, podívejte se na tento článek na webu BBC.
Do koše se starými učebnicemi
S těmito technickými předpoklady se váže i další problém: staré učebnice. Velmi často se stane, že přinesete domů učebnice na nový školní rok a maminka nebo tatínek vám řeknou: “Jé, z téhle knížky jsem se učil taky”. Přitom bychom se mohli učit z nových učebnic – stačí, když si je žáci nakoupí elektronicky (na podobném principu dobře fungují například učebnice Fraus). Stejně tak by si mohli žáci zapisovat své poznámky do chytrých zařízení: mobilů, tabletů a poté si je třeba sdílet mezi sebou na cloudových úložištích. Pokud máte dobrého ředitele/ředitelku, můžete zkusit tuto možnost pro sebe a své spolužáky vyjednat. V mnohých zahraničních školách to funguje. A kolik bychom ušetřili papíru!
Vzdělávání nejen pro žáky
Informace psané na papíře zastarávají stejně rychle, jako informace zapsané v hlavách většiny učitelů. Statistika o ekonomice z dob kuponové privatizace již zkrátka není v roce 2016 relevantní. Někteří učitelé na to ovšem zapomínají a nějak se jim nechce hledat nové, aktuální informace. U těch starších je to zejména proto, že by museli zapínat “ty internety” a mnohdy neví, jak by je zapnuli a našli na nich potřebná data. Proto by měly být vynaloženy peníze i na vzdělávací kurzy pro učitele, nejen o práci s počítačem a internetem, ale také třeba o psychologii třídy a správném zacházení s žáky. Takové kurzy poskytuje například Národní institut pro další vzdělávání.
Aby nás práce bavila
Učitelská profese je velmi těžká a v naší republice není dostatečně vážená. Měsíční plat průměrného středoškolského učitele podle OECD je téměř dvojnásobný oproti českému platu (pokud byste chtěli zjistit více, klikněte zde). Nehledě na to, že například britští učitelé mají často asistenta na opravování testů a další administrativní práci a tuto sumu dostávají pouze za samotné vyučování jako takové. V poslední době se v ČR projevují snahy o zlepšení (můžete sledovat iniciativu ČSU a školských odborů v této oblasti), ovšem navrhovaný nárůst platů zatím činí mizivých pár procent.
V naší ideální škole budoucnosti by měla učitelská profese získat velkou vážnost, kterou si jistě zaslouží a k tomu i patřičné finanční ohodnocení. Učitel na dobré ekonomické úrovni bude vykonávat své zaměstnání s mnohem větší chutí a zapálením.
Příprava na reálný svět
Velké části absolventů středních a vysokých škol se stává, že dokončí školu skálopevně přesvědčeni o své vševědoucnosti, a pak narazí na skutečný svět. Svět, ve kterém nevědí jak platit daně, jak vybrat hypotéku, co dělat, když vám někdo vytopí byt nebo jak jít volit. Zkrátka jim chybí praktické informace. Schválně se doma zeptejte, kdy vaši rodiče ve svém životě využili znalost panovníků Francie ze 16. století. Pokud nejsou historici, tak vám většina z nich řekne, že nikdy. Různé firmy však nabízejí kurzy finanční gramotnosti, nebo představují mladým lidem volební systém – mezi takové patří například Cefig nebo nezisková organizace Stem. Pokud má vaše třída zájem o podobné kurzy, neváhejte se zeptat svých učitelů, kteří vám jistě poradí, nebo pro vás kurz zařídí.
Moderní škola by měla žáka připravit především pro život a až poté ho nechat vybrat si svůj obor a zabývat se podrobnějšími informacemi z dané oblasti.
Rozvoj osobnosti
Škola nás sice naučí memorování informací, poslušnosti a kázni, ale ve většině případů nepodporuje náš osobní rozvoj. Schopnosti jako kritické myšlení, utváření a vyjadřování vlastních názorů, různé další soft skills – to vše je pro člověka v životě velmi důležité. Můžete vystudovat nespočet škol, ale trh práce vás bude posuzovat zejména dle vašich schopností. A ty si utváříte právě díky rozvoji osobnosti. Správný učitel by měl nadaného žáka podporovat a rozvíjet, pomáhat mu utvořit si svůj vlastní názor a umět si za ním pevně stát.
Hlas studentstva
V dnešní době se studenti nepohybují jako jednotná a silná skupina, kterou by ovšem mohli být, pokud by chtěli. Ačkoliv si to neuvědomujeme, v našich rukou třímá velká skrytá síla. Školský systém nás učí kázni a poslušnosti, což je sice chválihodné, ale pouze do určité meze. V budoucnosti by si studenti měli uvědomit svou jednotu a prosadit změny, které chtějí oni. Již zítra můžete jít za vedením školy a zkusit alesp oň to něco málo změnit pro sebe a své spolužáky.
A jak byste si představovali školu budoucnosti vy?
Nádherný článek. Znám lidi, kteří mají vysokoškolské tituly a článek jako tento by nenapsali.
Rád vidím, že nejsem jediný, kdo má tyto názory a rád přidám i ty svoje.
Často se setkávám s tím, že lidé pod pojmem moderní škola vidí pouze moderní technologii, přesto pořád stejné učivo a přístup, pouze místo knih ve fyzické podobě se čtou na tabletech. Problém českého školství je však v tom, že je zastaralý způsob učení. Autorka krásně zmínila i to, že mnoho učitelů učí pořád to samé a jsou líní si hledat nové informace. To je problém. Horší je však celkově to, jak je školství nastaveno. Například v Americe funguje střední škola tak, jako u nás vysoká. Student si navolí předměty, které chce a na to se zaměřuje. U nás je to tak, že každý musí být ve všem alespoň průměrný. Když u nás je někdo opravdu skvělý například na fyziku, ale je špatný na matematiku, tak 90% svého času musí trávit tím, aby se dorovnal průměru ostatních studentů, kteří ovládají matematiku lépe, avšak ve fyzice se mu nemohou rovna. Protože tento student, který exceluje ve fyzice, tak věnuje většinu času matematice, tak se ve fyzice zhorší nebo se zastaví na úrovni, na které je. Místo toho, aby se věnoval tomu, v čem je opravdu dobrý a mohl by něco dokázat. Představme si aktuálně situaci, že by Albert Einstein vyrůstal v česku? I nyní, když ještě není maturita z matematiky povinná, tak by se u nás nejspíše nedostal ani přes střední, natož aby mohl dělat vše to, co dokázal.
V moderní škole bych nevyhazoval tužku a papír. Učíme se 3 formami (čtením, psaním a posloucháním). Na tabletech a klávesnicích nepíšeme, ale ťukáme. Tedy by nám chyběla jedna forma toho, jak si náš mozek, dokáže lépe zapamatovat informace.
Hodně se mi líbí části „Rozvoj osobnosti“ a „Příprava na reálný svět“.
Už to bude více jak půl roku, kdy jsem oslovoval střední školy s možnosti udělat školení ne jen pro studenty, ale i učitele o finanční gramotnosti, která podle průzkumu, který jsem udělal je špatná. Žádná škola o školení nestála a ani o to, aby jejich studenti měli možnost absolvovat 4 týdenní praxi ve firmě. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že mi praxe ve firmě za 4 týdny dala více, než škola za 4 roky teoretického studia. Ve škole se pořád učíme jen teoretické informace, ale neznáme pořádně souvislost s reálnými potřebami. Když to však vidíme v praxi, v níž potřebujete získávat informace ne pro to, abychom je mohli, teoreticky zase napsali, ale protože je potřebujete použít, je to o něčem jiném. Krásně to zmínil pán Adam Herout ve videu, které si můžete najít na Youtube pod názvem „O učení | Adam Herout | TEDxBrno“ (https://www.youtube.com/watch?v=rUyxom1fj7M&list=LLnf1Sr2ev-B6XV5ePop2p4Q&index=7) .
Někteří studenti považují vysokou školu za lehčí, než je střední. Je to hlavně díky tomu, že dělají to, v čem jsou dobří a co je baví a proto jsou tam šťastnější, naproti střední škole, kde většinu času dělají to, v čem jsou naopak špatní, aby splnili potřebné požadavky. Podle mého názoru, by mělo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uzpůsobit střední školu tomu, jak je nastavená vysoká škola. Základní přehled získáváme už na základní škole, kde je obecný přehled nezbytný. Na střední škole už jde však většina z nás na školy, které jsou zaměřeny určitým směrem, kterým se chceme vydat a na který se tedy i více zaměřujeme. Je tedy „nerovné“ tyto studenty házet do jednoho pytle společně s gymnázisty a mít na ně stejné požadavky. Už jsem to před x lety psal i na ministerstvo. Jestli chceme něco dokázat a být opravdu skvělí, měli bychom se zaměřovat na to, co nám jde, nikoli na to, co nám nejde.