Jan Blaha je mladý vědec, který již na střední škole boduje v zahraniční konkurenci se svým projektem týkajícím se kvasinky candida parapsilosis. I přes to, že Honza věnuje většinu svého volného času právě vědě, záběr jeho znalostí a dovedností se vztahuje i k mnoha jiným oborů včetně školství. Přečtěte si náš rozhovor! 

Mohl bys prosím představit projekt, díky kterému se účasníš všech těch soutěží?

Zabývám se kvasinkou se šíleným jménem; candidou parapsilosis. U jedinců s oslabenou imunitou a zejména u lidí ležících v nemocnici může způsobovat infekce. Je známá tím, že se přenáší přes ruce zdravotnického personálu, přes skalpely, jehly a podobné věci. Mě zajímá jeden z jejích enzymů, který nese označení Nce103p. Jedná se o enzym, protein, z rodiny karbonických anhydráz, jejichž funkcí je urychlovat hydrataci oxidu uhličitého. Kvasinka díky tomu může žít v prostředí s nízkou koncentrací oxidu uhličitého. Tento enzym zatím nebyl nikdy studován, a proto se  ho nyní snažíme já a moji kolegové popsat. Naše hypotéza zní, že když enzym zablokujeme, tak kvasinka v prostředí s nízkým obsahem oxidu uhličitého zemře. Ve výsledku by naše bádání mohlo vést k vytvoření něčeho podobného dezinfekci.

Je to stále hypotéza, nebo již máte nějaké výsledky?

Stále je to pouze hypotéza. Jsme v té fázi, kdy zkoumáme vzorky enzymu Nce103p, které jsme vyprodukovali v buňkách bakterie escherichia coli. Nyní je analyzujeme a ověřujeme, zda vůbec katalyzují hydrataci oxidu uhličitého, případně jak ji urychlují a jaké potenciální inhibitory bychom mohli použít. Do budoucna (snad to stihneme ještě tohle léto) bychom chtěli začít zkoumat, jak tento enzym funguje přímo v candidě parapsilolis.  

Jaký je zatím váš nejlepší výsledek?

Řekl bych, že krystaly. Stále nevíme, zda se jedná o krystaly, nicméně připomíná to krystaly. K čemu jsou ty krystaly tak důležité, a proč je to náš největší úspěch? Jednak jsou to první krystaly enzymu Nce103p na světě. Za druhé nám budou sloužit k tomu, že nám prozradí strukturu enzymu. Kdybychom si vzali kupříkladu DNA, tak ta obsahuje nukleotidy, které jsou seřazeny v určitém pořadí. Toto funguje podobně, akorát je to takové vlnité a roztahané. Takže my tu sekvenci aminokyselin teoreticky již známe, pouze nevíme, jak vypadá v reálu – a to potřebujeme zjistit. Díky tomu, že je prosvítíme rentgenem, odhalíme jejich strukturu. Naše krystaly tak zatím nefungují, proto se snažíme je doupravovat.

Nastal někdy nějaký problém, chvíle, kdy jsi již nemohl a měl chuť to vzdát?

No, nevím, jestli to byl problém. Jednalo se spíše o vyčerpání. Kritické to bylo, když jsem psal SOČku, asi v lednu. Práce ještě nebyla zkontrolovaná konzultantkou a do odevzdání mi zbývalo 6 hodin. Přede mnou bylo ještě 6 stránek na dopsání. Nespal jsem téměř 48 hodin v kuse, takže jsem vypil asi 10 káv během dvou hodin, seděl jsem u počítače a datloval jsem a datloval. Říkal jsem si, že už tu SOČku nenapíšu a kašlu na to.

Jak moc se výzkumu věnuješ ve svém volném čase?

Je to takové proměnlivé. Někdy tomu věnuji všechen volný čas, třeba teď, když každý den dojíždím do Prahy. Vstávám v 6 ráno, chodím spát v 10 večer, domů přijedu v 9 večer. Nemám vlastně čas na nic jiného. Třeba před měsícem jsem na tom nepracoval skoro vůbec, protože jsem se nemohl dostat do laboratoře. Všechno papírování jsem měl hotové, takže jsem ani neměl co dělat. Je to tedy takové dost střídavé – někdy tomu věnuji skoro všechen čas, jindy skoro žádný. Kdybych to měl nějak zprůměrovat, řekl bych, že to zabírá tak 60 % z mého volného času.

Jaké soutěže, které ses zúčastnil, si vážíš nejvíc?

Možná to bude znít divně, ale není to ani Amerika, ani nic podobného. Nejvíce si vážím Dětské vědecké konference pořádané přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy, které jsem se zúčastnil vlastně úplně poprvé. Byla to první konference, na kterou jsem se dostal a naprosto mě ohromila ta atmosféra. Konkrétně to pořádají Prirodovedci.cz. Tenkrát jsem měl ještě projekt na bioluminescenci. Super atmosféra, super lidi. Na to vzpomínám úplně nejradši, je to nejdůležitější konference, které jsem se zúčastnil.

Co všechno jsi absolvoval?

V roce 2013 jsem byl na Dětské vědecké konferenci, 2014 jsem se podruhé zúčastnil Dětské vědecké konference a vyhrál jsem cenu od nadačního fondu Neuron, který mě poslal na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, kde momentálně pracuji. V roce 2015 jsem byl na konferenci Vědění mladým pořádané Univerzitou Pardubice, 2016 jsem byl na AMAVETU, což je soutěž, která víceméně vyplývá z Festivalu vědy a techniky pořádaného v Pardubickém kraji. Odtamtud mě poslali do Houstonu na I-SWEEEP. Také jsem byl v domácím kole AMAVETU, odkud mě poslali do L. A. Teď jsme navíc poslali přihlášku do České hlavičky, takže výsledek se dozvíme až v říjnu.

Jak ses k vědě dostal?

Začalo to u nás na gymnáziu. Ze začátku jsem chemii a biologii nenáviděl. Pletl jsem si sodík a draslík – největší nepřátelé. Pak se to nějak zlomilo, začal jsem to mít rád. Dozvěděl jsem se o Přírodovědcích, dostal jsem se na Dětskou vědeckou konferenci a zbytek už znáte.

Co tě motivuje k další práci?

Nejspíš touha za poznáním. Chci vědět, jak to vlastně funguje. Chci vědět, jestli to, čemu obětuji tolik svého volného času, má nějaký smysl. A taky mě to prostě baví.

Jezdil jsi někdy místo školy do laboratoře?

Místo školy nikdy. Máme takového tvrdšího zástupce ředitele a on nenávidí, když někdo dělá něco jiného místo školy. V průběhu roku jsem dojížděl na Univerzitu Pardubice, kde funguje propojená pracovní skupina s tou na ÚOCHBu. Sdílejí spolu výsledky, vzorky a data. Protože to mám blíž, tak jsem tam vždy dvakrát týdně po škole dojížděl. A teď v létě jsem v Praze.

Co si celkově myslíš o českém vzdělávacím systému, především o podpoře dětí, které v něčem vynikají?

To je otázka přesně pro mě. Já jsem odpůrce školství a škol. Nejradši bych tam nechodil. Nevím, jestli víš něco o unschoolingu a podobných teoriích, které  říkají, že by se měly děti učit samy doma, a že nejlepší učitel, kterého můžeš mít, jsi ty sama. Jenom ty víš, co chceš a co tě baví. A jak český systém podporuje nadané lidi? Myslím si, že moc ne. Když se někdo utrhne ze řetězu a ukáže, že je vážně dobrý, tak jsou učitelé a školský systém schopni ho podpořit. Nedávám vinu učitelům, podle mě jsou pouhými rukojmími systému. Tím, že je všechno jeté na průměr, tím, že musí být všichni stejně dobří, to sklouzává k tomu, že ti špatní zůstávají špatní, průměrní jsou průměrní a ti dobří se stávají průměrnými, protože je to v té škole vůbec nebaví. To mi na školském systému přijde špatné. Já bych to udělal spíš ve stylu konzultací, kdy by si lidé vybrali, co a kdy se chtějí učit – asi ve stylu Summerhillu. To je škola v Británii, která funguje na demokratickém přístupu. Žák má 100 % volitelných předmětů a když nechce, nemusí chodit na nic. Může se klidně uprostřed hodiny zvednout a odejít, když ho to nebaví.

A změnil bys to stejně u všech škol již od 1. třídy?

Rovnou od základní školy. Říká se, že je to pro děti velký šok, přijít ze školky, kde si jenom hrají a nedělají nic důležitého. Myslím si, že to je špatně. Proč by to dítě mělo zažívat šok? Každý se vyvíjíme jinak rychle. Až dítě bude připravené, tak si začne vybírat předměty, které ho zajímají. Již od školky se může zabývat fyzikou, astronomií a dalšími předměty. Takové děti existují. Mě třeba ve čtyřech letech bavily jen stavebnice jako Bionicle a Lego. A pak přišla škola – nucené počítání, psaní; vůbec mě to nebavilo a nešlo mi to.

Takže by se dítě nemělo naučit jako první psát?

Mělo, ale to je právě to. Nemyslím si, že by člověk musel mít nějaký standard, že by se něco musel učit. Já si spíše myslím, že by ve společnosti mělo být zakořeněno, že je důležité se to naučit, ale děti se to budou chtít naučit samy od sebe. To, co zde popisuji nelze změnit lusknutím prstu, to by samozřejmě nefungovalo. Stejně jako každá revoluce by se to také zvrtlo. Lidé se na změnu musí sami připravit a prožít plynulý přechod. Přál bych si to pro sebe a pro svoje děti.

Jaké kroky by měly nastat, aby se naplnily tvé vize?

Z mé perspektivy je strašně málo mít 2 volitelné hodiny v septimě, 4 v oktávě. Proč bych nemohl mít volitelné předměty už od 3. třídy? Nebo už od 1. třídy? Já bych začal ten systém co nejvíce uvolňovat a přestal bych hrát na nějakou bílou knihu, ve které je předepsaný systém vzdělávání. Postupně bych to redukoval a přecházel na summerhillský systém.

Čemu by ses chtěl v budoucnu věnovat a jaké jsou tvé následující kroky?

V tom já mám naprosto jasno – něčemu, co mě bude bavit. Je jedno, jestli to bude bydlení pod mostem, ale chci, aby mě to bavilo. To je moje jediné přání. A další kroky? V současnosti přemýšlím, zda vůbec jít na vysokou školu. Nechce se mi tam kvůli studijnímu systému. Už jsem v něm víc jak půlku svého života a nevím, jestli v něm chci strávit dalších deset či patnáct let. Na druhou stranu si říkám, že zkusit se má všechno. Jestli mě to nebude bavit, tak prostě půjdu pryč a budu dělat něco jiného.

Autoři: Jan Blaha, Eva Klímová, Michaela Slámová

Switch to English

Česká středoškolská unie, z. s.
Plovdivská 3426/9, 143 00 Praha 4
info@stredoskolskaunie.cz
+420 725 510 142

Náš Facebook | Náš Twitter