Snad každého studenta někdy naštvalo jeho známkové ohodnocení, které mohlo být nefér vzhledem k tomu, jaké úsilí vynaložil, nebo jednoduše neodpovídalo tomu, jaké vědomosti v okruhu má. Stupnice známek je navíc jen 1 – 5, takové rozhraní přece nemůže kantorům umožnit férové hodnocení. Pojďme se tedy na tuto problematiku podívat.

Spousta studentů by určitě uvítala, kdyby byli hodnoceni slovně. Přece jen to vypoví o celkovém přístupu studenta a jeho vědomostech víc než „nějaká“ čísla ve studentském průkazu. Slovní hodnocení je mnohem objektivnější a také individuálnější. Dá se zde ocenit také snaha studenta v průběhu roku nebo pololetí a ne jen to, jak dopadly jeho písemné práce. Slovní hodnocení může šetrněji ukázat jak rodičům, tak studentovi samotnému, v čem přesně jsou jeho nedostatky, což může sloužit jako lepší výchozí bod pro budoucí práci.

Pojďme se na to ale podívat prakticky. Faktem je, že učitel na střední škole má čtyři třídy po třiceti žácích. A teď si zkuste představit, že by měl každého slovně ohodnotit. Je zřejmé, že je to náročnější jak časově, tak i z administrativního hlediska. Může zde také dojít k určitému „nálepkování“ studentů, což je nežádoucí. Rizikem může být také to, že rodiče nepochopí určité formulace učitele. Umožnění slovního hodnocení by školu a školství zkrátka stálo mnoho změn.

V některých předmětech máme v dnešní době na středních školách bodové hodnocení, což je detailnější a tím se to i víc blíží ke skutečnému výkonu studenta. Výsledné vysvědčení je však nakonec opět ve známkách, ty se však vypočítají z procentuálního zisku bodů studenta. To nabízí přece jen férovější a objektivnější hodnocení.

Slovní hodnocení má jednoduše své pro a proti a je ovlivněno mnoha aspekty jako je například počet žáků nebo schopnost vyučujícího správně diagnostikovat žáky. My se musíme smířit s tím, že v nejbližší době nás jeho zavedení pravděpodobně nepotká. Pozitivní zprávou je, že se na některých školách zvyšuje přesnost hodnocení již zmíněným bodovým systémem.

Uvítali byste na vaší škole slovní hodnocení, nebo jste spokojení s hodnocením prostřednictvím známek? 

Německo

  • v prvních dvou ročnících jsou žáci hodnoceni slovně, dále známkami
  • učitelé mají k dispozici šest známek, od jedničky (velmi dobře pro výrazně nadstandartní výkon) po šestku (velmi špatně pro výkon, který neodpovídá požadavkům základní znalosti žáka)
Francie

  • primární vzdělání (6 – 11 let) – pravidelné zápisy do žákovské knížky, jimiž se informují rodiče o úrovni dosažených vědomostí a dovedností dítěte, jsou zde návrhy o postupu do dalších ročníků
  • sekundární vzdělání – hodnocení se vyjadřuje známkou na vysvědčení, ta je doprovázena podrobným hodnocením práce a pokroku žáka a radami udělovanými ředitelem školy
Velká Británie

  • čtyři etapy vzdělávání
    1. etapa: 5 – 7 let
    2. etapa: 7 – 11 let
    3. etapa: 11 – 14 let
    4. etapa: 14 – 16 let
  • učitelé průběžně hodnotí žáky
  • na závěr každé z prvních tří etap vzdělání mohou učitelé sledovat výsledky žáků ve srovnání s předepsanou úrovní znalostí
  • žáci jsou hodnoceni také prostřednictvím testů národního kurikula, ty skládají na konci každé etapy
  • na konci čtvrté etapy vykonávají žáci hlavní zkoušku, která má být všeobecným osvědčením o sekundárním vzdělání (hodnotí známkou A – G, tedy stupnicí o sedmi úrovních; zkouška je vedena podle národních kritérií)
Rakousko

  • v prvních třech ročnících se hodnotí pouze spolupráce žáka ve třídě
  • dále se prospěch odráží ve vysvědčení
  • stupnice známek je od jedné do pěti

Zdroj: http://www.alter.cz/metodicka-podpora/hodnoceni-zaku-v-nekterych-zemich-eu

Switch to English

Česká středoškolská unie, z. s.
Plovdivská 3426/9, 143 00 Praha 4
info@stredoskolskaunie.cz
+420 725 510 142

Náš Facebook | Náš Twitter